Pozvánka narychlo do Prahy k lékařce znamenala, že jsem v noci téměř nespala, ale ráno jsem pro jistoru přibalila fotoaparát. Vyčekala jsem si tam své 2,5 hodiny a nakonec jsem se vypotácela na opravený Karlák a hupla jsem rovnou na dvaadvacítku, abych jela na Malostranskou.
Vzpomněla jsem si totiž na Járu, že udělala Výzvu a jako téma první bylo Loučení s létem, napadlo mne, že se rozloučím tady, v Praze ( když už tu jsem ) a rozloučím se s Vltavou, loděmi, mosty, s odlesky na hladině řeky, s výhledy na Hradčana osvětlená sluníčkem, že třeba přijdu na jiné myšlenky, vypudí možná ty, které mě straší na ONKU.
A jdeme na to, milé KOČKY:
žádné litování, žít se musí a pracovat se dá jen s tím, co máme, ne?
Počasí mi opravdu přálo, sluníčko svítilo a hřálo, na to, že bylo 30.9., to bylo luxusní. Jen ve stínu studený vítr dával najevo, co si myslí o ročním období.
