Tedy, že bych dala tři příspěvky na blog v jednom dni, to už tady hodně dlouho nebylo!
Ale vyšlo to tak.
Seriálový díl byl předpřipravený,
o kytce se to vyvrbilo dopoledne a teď jsem nucena si sem dát zážitkový za dnešní den!
Tak se,
milé KOČKY,
pohodlně uvelebte, bude to dlouhé povídání.
Předně jsem se ráno vydala kupovat kytky a něco k tomu,
hned za domem jsem u velké, asi 6m louže potkala mladého muže s mobilem v ruce a kapucou na hlavě,
v louži se tam a sem projížděl jeho asi 1 1/2 letý syn na odrážedle/motorce a byl blahem bez sebe.
Tak jsem za chůze navázala rozhovor s tím malým a povídám, kdyby tě viděla maminka, ta by měla radost,
jak tě to v té louži baví.
A tatínek na to: Ta by nám dala! a capart na to hrdě: mám gumáky!
Před polednem jsem šla na bus do Prahy a v další louži v naší ulici se procházela a probíhala asi 2letá holčička a výskala a smála se.Její mamka s nákupem v ruce stála na chodníku a čekala. To se mi líbilo, že ji nechala, když ji to tak bavilo.
Trochu jsme zapředly řeč a paní povídá, holčička půjde po obědě spát a věci půjdou do pračky.
Byla jsem nadšená, že někdo je tak hodný na své dítko. Protože, kdo z nás to jako malý nezažil?
Holčička prověřila červené holínky a pěkně si tu louži užila.
Vzala jsem sebou do nemocnice foťák a v zahradě jsem vyfotila včera objevený trs tulipánů,
a když jsem jela odpoledne zpátky, ještě jsem vystoupila z tramvaje u Libeňského zámečku,
kde se vdávala před 17 lety má dcera a šla jsem si zámeček a kostel sv.Vojtěcha pofotit.
Dobře jsem udělala, kvetlo to tam jako v botanické zahradě:
na mou duši:
