Tohle jsem často používala jako název pro večerní projížďku na kole. Spolanský komín je díky své výšce vidět zdaleka a ani chladící věž není žádná prťavka. Včera přivezl zeť vnučku, tu mladší, a protože dnes dopoledne manžel vařil pro sebe v papiňáku hlavu, nikoli svoji, ale vepřovou, a jelikož bylo docela pěkně a slunečno ( konečně) a jelikož jsme se chtěly projít a popovídat si, a jelikož manžel od 10 - 12hod. hulákal do vysílačky, (správně bych měla napsat radiostanice ), vše nahrálo tomu, abychom odsud odešly do přírody v okolí města. Šly jsme na pískovnu u Tišic, dlouho jsem tam nebyla a dokonce jsem si nezapomněla fotoaparát. A tudíž,
milé KOČKY,
mohu vám tady a teď zprostředkovat výletík za hranice města. Ještě jsme na zpáteční cestě stihly malý nákup v Penny a už sedím doma, je tu vyvětráno!, děláme si dobrůtky s vnučkou a dědouš je spokojený s hlavou, kterou snědl. Tedy její část. Jestli sem nakoukne Jana, určitě pozná, že jsme se vracely podle jejich zahrady.
Sluníčko už zakryly mraky a nám je to momentálně u stromečku a kafíčka jedno.
doutníky nejsou kubánské, nýbrž mlékojedské...
