Přijde mi to legrační, ale před dvaceti lety, v roce 2002, když jsem vychvalovala mojí mamce a její důchodcovské partě Slavonice, kam jsme tehdy pilně jezdívali, požádali mě, abych je tam vzala a to bych nebyla já, abych nevyhověla.
Přijeli z Děčínska vlakem do Všetat, tam jsem jim přidělila průvodce, svého manžela, odebrala jim kufry a ty jsme s jedním hochem naložili do dodávky a jeli po silnici do Slavonic, kdežto partička jela rychlíkem do Jihlavy a odtud pak motoráčkem vytoužené Slavonice.
Ubytovali jsme se a začal pěkný, výlety do okolí bohatý, týden...
můžu vám některé ty snímky z toho ukázat, milé KOČKY?
Vzala jsem je tehdy i do Dačic ke kostce cukru a do zámku, do města i na Oslednici v Telči, na Landštejn, zkrátka pochlubila jsem se okolím Slavonic, jako by to bylo moje panství.
Jsem moc ráda, že jste mne tam, zpátky do vzpomínek, milé KOČKY, teď doprovodily. Pouhých 20 let a tolik se změnilo.
