Koncem srpna, jak se začne blížit podzim, jsem jako na trní. Září mám ráda a říjen také, přidávají se do krajiny barvičky a to já můžu. Jak na koukání, tak na focení, vinice, aleje, kopečky a později opadané listí, sluníčko se prodírá ranními mlžnými závoji a vše je takové ztichlé, pavučinky se třpytí kapičkami rosy, pokud není sucho, jsou i houby v lese, to já pookřeju a lítám po lese jako čmuchací pes.
Babí léto - to ke mně sedne.
Apropo, vinice, je mi jedno, zda to jsou zdejší na Mělnicku, nebo ty Žernosecké, případně kolem Mikulova a jinde, na Znojemsku, kolem Mosely nebo ty Tokajské...něco v těch pozemcích a půdě je, že se to tak líbí. A což pak ty produkty na stole ve sklenicích a pohárech! To je teprve krása a dojem.
Milé KOČKY, to by chtělo znova si přečíst Dobrý ročník nebo zhlédnout stejnojmenný film.
