Večerní vydání

 Milé KOČKY,

na dnešek odpoledne  připadla výzva Vin.nem. k dostavení se na druhou Včeličku proti covidu. Ač jsem vzala sebou fotoaparát, počasí bylo, stejně jako na prvním očkování, hnusné. Pršelo a Praha byla pod takovou šedou mlhou. Přesto jsem pár fotek pořídila a něco málo ukořistila. Celé jsem to absolvovala s paraplíčkem nad sebou a prochladlými prsty.

Mám to odbyté a prý mě čekají dva dny, kdy mi hrozí nevolnosti a teplota. Nu, uvidíme, s jakou se zítra vzbudím. Tady jsou záběry v areálu nemocnice a pak kolem Kubánského náměstí, kde jsem poté skákla na tramvaj, abych se vzdálila, přesunula se  jinam. Přeji hezkou, dobrou, klidnou noc.

u zastávky busu v N.

v areálu Vinohradské nemocnice:

na Kubánském náměstí:

Připomněli jsme si s mužem, jak před 60 lety všichni byli užaslí, že Gagarin letěl do vesmíru, ale, že to uteklo!

Od Tábora až k nám

Udělaly jsme si jednou výlet vlakem - sešly jsme se v Praze na Hl.n. tři Grácie: Jana, Marcelka a já. Dojely jsme do města Tábora, kde jsem nebyla poprvé, ale s kamarádkami a bez auta to bylo asi prvně. Počasí nám přálo, náladu jsme měly suprovou a tak jsme se prošly podle zdejšího rybníka, pak i městem křížem krážem a poté jsme ještě vystoupaly pěšinou - starou alejí, ke Klokotům. Zpáteční cestu jsme si opepřily pobytem v restauraci, daly jsme si obídek s výhledem na řeku Lužnici a do krajiny, načež jsme se volným krokem dopravily na nádraží a cesta zpátky už byla jen a jen uspávající. Co my jsme toho za ten povedený den probraly!

Milé KOČKY,

toto město má co nabídnout a to i opakovaně: toulání jeho uličkami, návštěva třeba čokoládovny, posezení u kávičky, chvilka se zmrzlinou, jak se tu ti Husiti asi měli?