Byla středa ráno a manžel mne vzbudil s dotazem: nechceš někam jet na výlet, venku je hezky a pršet má až navečer. Docela mne to zaskočilo, ale posnídala jsem a popřemýšlela u toho, kam by to mělo být, už nebylo zrovna časně, ale asi půl osmé a s přihlédnutím k omezením na všech silnicích, co jich okolo je, se mi nikam nechtělo. Nakonec jsem řekla, že z různých důvodů by nebylo špatné zajet do Turnova a k hradu Valdštejnu. Předně jsme tam nějakou dobu nebyli a pak, není to až tak daleko a mohlo by tam být hezky, i když bylo jasné, že třetího listopadu nebude hrad otevřený. Navíc, nejsem zrovna ve formě a z parkoviště to není náročné ke hradu dojít.
A jak to dopadlo - milé KOČKY?
Jasně, že jsem plány na nějaké práce v domácnosti střelhbitě a operativně přesunula na jindy a vzala fotoaparát, láhev s vodou a už jsem se sunula do naší staré, ale spolehlivé ( celá já! ) šunky na 4 kolech.
Užili jsme si to vrchovatě, sluníčko nám svítilo na cestu a dokonce jsme potkali několik nadšenců, kteří tam také směřovali.
Fotili jsme oba a budu na procházku spadaným listím ráda vzpomínat.
zelené ponožky Dědoles:
Pro neznalé: to není jeden kámen stokrát jinak, ale sto kamenů každý jiný...
