To znám, když si něco nekoupím hned, tak už to nekoupím nikdy. A o co kráčí? milé KOČKY?
Byli jsme v Chorvatsku na dovolené a byl nám nabídnut výlet do Mostaru a Medžugorie, no, Mostar popravdě na mne udělal větší dojem. A to hned dvakrát: za á byl exotičtější a za bé tam bylo docela zřetelně vidět pozůstatky nedávné války, zdi rozbité od různých střel a tísnivý pocit se mne ne a ne pustit, dokud jsme odtud neodjeli. Ovšem i tak jsem si užila tohle divné městečko kolik se jen dalo. ( a to nemluvím o průtazích na hranicích ).
V tom dalším místě jsem měla jen strašidelný pocit zhmotnělé komerce a nevkusu. Pardon. Věřící prominou, ale tak to bylo. Žádné náboženské vytržení a přílivy energie se nekonaly.
Takže vás zvu na procházku Mostarem, je to již delší dobu, co jsme se tam byli podívat a byla bych jen ráda, kdyby už to tam bylo nejen pro turisty lepší.
Dokonce jsem tam byla prvně v mešitě a nestačila jsem zírat, že nás, ženy, pustili dovnitř.
( a s tím kupováním to myslím jak? - sestra Helena si tam chtěla koupit džezvičku na kávu a nerozhoupala se včas a dodnes ji to mrzí, stejně jako mne, když jsem jindy, v Grazu, na bleším trhu váhala, zda koupit červené nádobíčko s bílými puntíky a dodnes lituji toho, že jsem to neudělala ).
Jestli mám dobré informace, za války na Balkáně Chorvati vyhodili most do povětří a po válce na jeho opravu přispěl i Princ Charles!
I tady se ukazuje známá pravda: Válka je vůl!
