Už je mi trochu líp a taky nemám co číst,
dočetla jsem třetí knížku L.Zibury
a k tomu navrch knihu Máma - čisté jiskření, kterou jsem dostala k narozeninám od její autorky,
milé Věrky Finy.
Nechávám dojmy doznít...
Teď se půjdu poohlédnout po nějaké vhodné duševní potravě do zdejší Městské knihovny.
Už jsem si udělala včera večer na internetu přípravu, z mého seznamu knížek jsem zjistila, co tu mají a těším se,
chvíle s knížkou jsou pro mne báječně strávený čas,
člověk zapomene na běžné starosti a neduhy.
Od mládí jsem - podporována rodiči,
i učitelkou češtiny, která mi půjčovala knížky ze svého,
případně díky třídní učitelce, která mi kupovala za vysvědčení knížku 2x do roka!,
a taky knihovně v mém rodišti - zkrátka hodně jsem četla.
Namátkou:
Jirásek, Čapek, Feuchtwanger, Němcová, Singer, Zweig, Salinger, Lustig, Sienkiewicz, Stingl, Formánek, Mayle,
knížky Zikmunda a Hanzelky,
moje nejmilejší Mac Donaldová,
nyní Devátá, Pawlovská,
( a spousta dalších )
to jsou autoři a jejich knihy, které mě ovlivňují, formují a obveselují,
snažím se číst i spoustu nových, mladých, nevšedních spisovatelů,
vždy, když nějakého spisovatele objevím a líbí se mi, jak píše, toužím číst vše, co napsal.
Taková moje umanutost.
Pamatuji se, jak jsem sedávala na půdě u malinkého okýnka v seně a hltala Kapitána Korkorána nebo Staré báje a pověsti a žila Řeckem.
Nebo jak jsem se v noci ve dvě ráno chechtala v posteli nad knížkou J.Haška a manžel mě musel usměrňovat.
( nevýhoda jedné ložnice ).
Milé KOČKY,
jak já si vážím toho, že ve svém věku ještě mohu číst bez brejlí!
Když mám co číst, ani mi nevadí, když je venku ošklivo.
A toužím po stojací lampě nad ušák,
abych mohla večer a v noci číst v obýváku a nerušit manžela.
něco jako:
https://www.alfa-svitidla.cz/Lampa-Spot-light-SIMON-1205102-bila-d1975.htm?utm_source=favi&utm_medium=cpc&utm_campaign=favi-stojaci-lampy&utm_term=dcb59d35-36bd-43d7-93db-529803dc4852
a jsem zpátky doma:
