V noci na dnešek jsem nemohla usnout,
pořád se mi zobrazoval ten liběchovský zámek, v jak špatném stavu je od povodní,
jenže! - ta rozbitá skla oken - to neudělala voda,
no jo, není v soukromých rukách, nejsou peníze, není to priorita atp.,
napadlo mě, jak už to my, Vodnáři, máme,
takové fantasmagorické, utopické, poněkud bláznivé řešení:
kdyby každá osoba v republice dala jednu korunu měsíčně na zvláštní účet,
bylo by to 12,- Kč ročně!
( pětičlená rodina, tzn. s třemi dětmi, by poslala 60 Kč ročně ),
( možná by někdo poslal i víc? )
a pokud je pravda, že nás je asi 10 milionů,
bylo by to 10 milionů měsíčně a 120 milionů ročně,
a z toho už by se dalo leccos opravit, když už je to STÁTNÍ majetek!
A kdyby ten účet spravoval někdo, aniž by z něj čerpal pro sebe a vyváděl na jiné účty, že?
Kdyby firmy a práce na rekonstrukcích a opravách vybíral a posléze hlídal někdo zodpovědný a nebral za to zbytečně velkou haldu peněz,
milé KOČKY,
za pár let by se některé ty památky vylouply ze šedi a nevypadaly by jako ruiny,
zdobily by obce a lákaly turisty,
nestrašily by a nepřitahovaly vandaly...
taky mě ale napadlo, zda má smysl opravovat tyhle zámečky,
které pak slouží buď jako muzea a galerie, případně jako sídlo veřejné správy,
když zároveň také hrozí, že opět přijde nějaká ta povodeň a zase bude zle, jenže, tak asi nelze uvažovat?
Naštěstí jsem usnula a veškeré ty myšlenky odletěly pryč.
