Bylo pondělí 15.8.22 - ale začalo to už v neděli odpoledne, kdy k nám přišel Honzík, spal u nás a v pondělí ráno jsme se vlakem vydali na cestu do Mladé Boleslavi, s přestupem na motoráček do Ml.Boleslavi města. A copak tu máme? přímo před zastávkou? ano, ano ... Muzeum Škoda auto.
Milé KOČKY, manžel i Honzík se ponořili do Muzea jako do bazénu s vodou, procházeli se, četli doprovodný text u každého vystaveného auta a motoru, manžel vyprávěl Honzíkovi se kterým takovým autem kdy jezdil, odpovídal na množství dotazů mladého budoucího řidiče a konstruktéra, ani si občas nevšimli, že je také fotím. Byla jsem v muzeu asi potřetí nebo počtvrté, sama nevím, a zase to bylo trochu jiné. Nicméně za ty peníze zajímavé i pro mne, technického analfabeta, přínosné. A to auto světle zelené, zatím jen vymyšlené, to mě vzalo, hodilo by se mi ke klobouku, rukavičkám a kabelce ( ty bych si totiž teprve do barvy dokoupila a pokud bych sehnala i boty, nemělo by to chybu! - jelikož nemám řidičák, ale mám staršího řidiče, musím si pospíšit...)
Poté, co jsme věnovali svůj čas těmto svědkům starých i nedávných časů, na dvou, třech a čtyřech kolech, šli jsme do Starého města k vodním hrátkám a fontáně ( dávala jsem na blog už loni v létě ) a Honzík si tam delší dobu pohrál, dal vyniknout svému téměř 8 letému umu a touhám, takže jsme odtud odcházeli s jeho mokrými rukávy a spokojenými úsměvy na tváři. Další zastávkou se stala hospůdka, kde jsme poobědvali a pak už jsme se přesunuli pěšky na nádraží, odkud nás ČD odvezly do N.
Uf, odpoledne přišla bouřka se slejvákem, vichrem a ten spolu s deštěm odnesly vedro a dusno. Ještě, že nás to nepřekvapilo na výletě. Jsme unavení a spokojení. Honzíka si máma odvedla se slibem, že spolu navštívíme letiště Ruzyni, bude-li to možné, ještě o těchto prázdninách.
A takhle fotím já v muzeu:
