Moje nejmilejší KOČKY,
ačkoli jsem chodila do práce celý svůj život a vše, co jsem dělala, jsem nakonec vždy měla ráda, nezávidím vám, těm, které musíte za každého počasí chodit nebo jezdit do zaměstnání, bez ohledu na počasí. Byla doba, kdy jsem dojížděla do Prahy vlakem a s námi jezdilo tehdy opravdu hodně lidí, pamatuji si, že v soupravě bylo několik vagonů a byly plné, ani jsme si kolikrát s kolegyní Boženkou až do Čakovic nesedly, až tam, na okraji Prahy, když vystoupily davy, které směřovaly po lávce do místní fabriky, - odtud jsme to dojely na Hlavák vsedě.Díky tomu jsme se znaly s mnoha lidmi. Například s jedním inženýrem, zaměstnaným u dráhy, který byl spolužák ze základky mé kolegyně, nebo jedna paní, také zaměstnaná u dráhy, která na kole jezdila asi 3km do Bakova, tam zaparkovala kolo a sedla na vlak a v hodinu 5,40 už byla u nás a kdy vlastně musela vstávat už netuším, ale bylo to opravdu hodně brzo ráno. Odpoledne, když jela domů, tak už byla tak unavená a pospávala, že jsem si říkala, ta zaspí a dojede snad až do Tanvaldu! Těch zážitků, které jsem ve vlaku zažila, pěkných i těch nepříjemných, na knížku by to vydalo. Dnes, když díky změnám využívám ( bus do Prahy mám zadarmo a za vlak bych musela, i když nepatrný peníz, platit ) výhody, už moc nikam nejezdím, a taky ty dojmy nejsou mnohdy moc pěkné. Třeba telefonování mladých holek, které by se daly i za skoroporno považovat. Ve vlaku jsem už dlouho nejela. Výhodu cestování vlakem vidím hlavně na delší trasu. Třeba, když jsme s Janou jely na tři dny do Luhačovic? Není to kdoví jak rychlé spojení, ale když si vezmete jídlo, pití a dáte se pojistit ( hihi ), není to problém. Taky jsme dost času proklábosily a ve dvou to utíká rychleji.
A proč o tom píšu - když je opravdu škaredě, myslím na všechny ty lidi, jak musí brzy ráno, ještě potmě, do práce a já si můžu poležet. Není špatné dožít se důchodu a užít si ,,stáří,,.
Mohu směle prohlásit, já jsem dala dráze svého času dost vydělat.
Vtipné také je, že nyní už máme ve městě nádraží a dvě zastávky!
