Nějak si to zdůvodnit musím.
Před pár dny jsem převlékala cejchy, luxovala, uklízela, vařila a ble, ble, prostě dělala, co my holky v domácnosti tak běžně děláme a to vše u otevřených oken a balkonových dveří, zpocená v průvanu a bác ho, druhý den ráno se mi kously záda!
A to tak, že jsem vypadala jako ta babka z Mrazíka, co nese otep.Ohnutá a skuhrající.
A to mi připomnělo historku, kterou vám zde,
milé KOČKY,
předestřu pro ,,pobavení,,.
Kamarádka mi nabídla, tuším, že v květnu 2005, zájezd do Chorvatska na Brač. Ony tam jezdívaly každoročně a cvičily 2x denně jógu. Cena byla příznivá a na Brači jsem do té doby nebyla, tak jsem po tom chňapla.
Přifařili mi jednu paní, s kterou jsme si sedly, bydlely jsme v místnosti - za oknem moře, krása nesmírná!,
- ale, jelikož jsme jeli busem z ČR opožděně, stalo se, že jsme nebyli ráno v Chorvatsku, nýbrž jsme skončili ve štrůdlu na dálnici a pojížděli přískokama a já, zpocená, jsem asi ofoukla, druhý den jsem po jednom přespání v posteli nemohla vstát. Prostě kolo, které jsem vezla sebou, mi nebylo k ničemu a byl problém.
Tak mě krasavec, který to organizoval, odvezl svým bourákem do Supetaru do nemocnice - všechny ty mladé holky mi ho záviděly, nikoli ale bolest s tím spojenou.
Tam mě za spoustu cizokrajných peněz dali trochu do pořádku, takže jsem pak, za pár dní, vše dohonila, koupání v moři, výlety na kole i pěšky, ale už skoro sama, neb ostatní si to užily - když jsem byla nemohoucí.
Stejně na to moc ráda vzpomínám. Třeba na lodi, když jsme pluli do Omiše na výlet, jsem od posádky dostala darem cédéčko s jejich muzikou.
( Na Brač jsem pak, jiný rok, vytáhla i manžela, ale už bez bicyklů a poté holky začaly jezdit na Hvar, kam jsem s nimi jednou také zavítala společně s mužem )
Kdybyste dovolily, ukážu vám pár snímků z tohoto zájezdíku.
