Když někdy vzpomínám na nějaké historky, co se nám přihodily na cestách, určitě jedna z nich vznikla v Orvietu a dost často na ni s Janou zabrousíme, když se sejdeme a povídáme.
To bylo tak, končily jsme několikadenní zájezd po Itálii ve Viterbu a okolí, v tomto městě - Orvietu, posazeném na vysoké skále, kam se běžný smrtelník dostane výtahem nebo, řekněme, lanovkou a pak už, nahoře, jen typické, italské město s mnoha památkami, kostely, kavárnami, prostě turisticky atraktivní město, na okraji - vysoko nad okolním terénem - s nádhernými výhledy. Měli jsme tam spoustu času a večer se odtud už jelo domů.
Milé KOČKY,
jelikož tehdy nebylo o covidu ani vidu, ani slechu, uličky byly plné turistů a my šli s davem, myslím naši výpravu. Fotila jsem jako divá a najednou vidím, že potřebuji vyměnit baterky, u jedné banky byl venku takový šikovný pultík, tak jsem hbitě baterky vyměnila, zvednu oči a koukám, naši nikde, v okamžiku byli pryč! - i vydala jsem se spěšně za nimi rovně plnou uličkou a po delší době jsem došla na docela velké náměstí, kterému dominoval veliký palác a tudíž se nabízelo, abych vystoupala po schodech na jedno ze dvou pater a v dálce vidím pruhovanou katedrálu ...pomyslela jsem si, že tam asi šli. Poslala jsem smsku Janě, : kde jste - vidím veliký kostel. Ona: jsme v něm na prohlídce. Tak jsem nabrala směr a došla k té budově. Když naše výprava vyšla, vrhla jsem se k průvodci a litovala, že jsem to prošvihla. On na to: vstupenku jsem vám koupil, pojďte se mnou, zařídil, že jsme tam šli sami dva a celou katedrálou mne provedl. Ostatním dal rozchod. Poté jsme se už jen s Janou pohybovaly až do večera po městě samy a byl to skvělý zážitek.
Oni totiž za tou bankou odbočili hned doleva a zmizli mi ze zorného pole!
Že vy byste také rády naskok do Orvieta??? tak jo:
a jsme zas doma...
