Dnes, zcela výjimečně, nechám zatím tohle místo jako hádanku. Protože vím, že tam žije jedna zajímavá blogerka a ta se jistě ozve. Pak bych mohla zveřejnit i víc.
To bylo tak - zase mě ráno manžel vytáhl z postele a jelo se na místo, kam už jsem chtěla někdy dříve.
Je to město od nás na sever, kdysi jsem tam chvíli bydlela, byla jsem na něj zvědavá, jestli je stejné nebo hezčí, než kolem r.1969.
Pro snadnější uhádnutí : na radnici mají zajímavý výtah!, na okraji města je přehrada, tramvají můžete jet do vedlejšího velkého města, v okolí je několik pěkných rozhleden, lesy, kopce, město se pyšní několika zajímavými výrobky a mají tu také muzeum.
A to vám,
milé KOČKY,
musí zatím stačit.
Manžela cesta bavila víc než místo samotné.
Musím uznat, že rozestavěnost je taková, že jsme se do města pod horami dostávali docela s problémy, ale vyznáme se a tak jsme to zvládli.
Já se musím pochlubit, že jsem si tam úplně náhodou a neplánovaně nakoupila nějaké věcičky do domácnosti.
( možná se časem i pochlubím novými úlovky)
Jsem spokojená.
Cestou jsme se stavili na pivečku v pivovaru Rohozec a ještě jsem cvakla pár obrázků za jízdy autem, líbily se mi totiž mráčky, které se kupily na obloze.
vaše:
čtvrtek 3. září 2020
Létat je prý snadné
Já si létám, já se vznáším:
jak si s chutí občas v rádiu zpívá Hana Zagorová.
Já si ulétávám s myšlenkami, že si pořídím novou kuchyni, že si upravím - čti nově opatřím nábytkem obývák a že mi to manžel nebude bojkotovat,
jiní si létají na rogalu a nebo na křídle, opatřeném motorem.
Tedy, možná je to trochu jinak, ale já, technický antitalent, to tak říkám.
Rádi jezdíváme občas na Ranou, na dohled od Loun, sedím na dece a sleduji cvrkot.
Dokonce jeden synovec se tomu věnuje a jeho žena trne strachy.
Já osobně si říkám, že kdyby pánbu chtěl, aby lidi létali, nechal by nám narůst křídla!Taky peří a tak.
Nicméně jako tip na výlety pro chlapy a kluky vám to,
milé KOČKY,
tady naservíruji.
Kdo byste se tam chtěl podívat, zkuste to spojit s prohlídkou hradeb a vyhlášeného kostela v Lounech!
Pár obrázků z mého fotoaparátu vás navede:
Nevěřím, že by kus látky za pomoci vzduchu mohl unést něco tak těžkého jako jsem já.
jak si s chutí občas v rádiu zpívá Hana Zagorová.
Já si ulétávám s myšlenkami, že si pořídím novou kuchyni, že si upravím - čti nově opatřím nábytkem obývák a že mi to manžel nebude bojkotovat,
jiní si létají na rogalu a nebo na křídle, opatřeném motorem.
Tedy, možná je to trochu jinak, ale já, technický antitalent, to tak říkám.
Rádi jezdíváme občas na Ranou, na dohled od Loun, sedím na dece a sleduji cvrkot.
Dokonce jeden synovec se tomu věnuje a jeho žena trne strachy.
Já osobně si říkám, že kdyby pánbu chtěl, aby lidi létali, nechal by nám narůst křídla!Taky peří a tak.
Nicméně jako tip na výlety pro chlapy a kluky vám to,
milé KOČKY,
tady naservíruji.
Kdo byste se tam chtěl podívat, zkuste to spojit s prohlídkou hradeb a vyhlášeného kostela v Lounech!
Pár obrázků z mého fotoaparátu vás navede:
Nevěřím, že by kus látky za pomoci vzduchu mohl unést něco tak těžkého jako jsem já.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)