Výzva - aneb

 Moji milí a oblíbení blogeři a blogerky, dovolte mi vypsat Výzvu s tématem Moje oblíbené místo:

které místo vyberete a jestli to snímky doplníte je na vás. Schválně neuvádím, co všechno to může být, protože věřím ve vaši fantazii, invenci a kreativitu, věřím, že máte takové místečko, kam se rádi vracíte či alespoň v mysli ho často navštěvujete. ( budu se na to těšit, i kdyby to mělo být u vás ve špajzu )

V dubnu, konkrétně 14.4.2022, budu mít výročí blogu a tak se hodí to oslavit třeba takto. Můj původní blog byl založen 14.4.2014. Budu moc ráda, když se toho zúčastníte a jsem opravdu velmi zvědavá, co nám to navzájem přinese.

Prosím o trpělivost, protože tu 15.,16.,17/4/2022 nebudu a tak je pravděpodobné, že celou výzvu ukončím souhrnem až potom. Spoléhám na vaši blahosklonnost, že mi posečkáte.

Řekněme, že ode dneška do velikonočního pondělí můžete své příspěvky k tématu na vašich blozích zveřejňovat a prosím o sdělení na mém blogu, abych vás pak mohla uveřejnit v souhrnu. Děkuji vám, že se zúčastníte. Veselé příspěvky jsou žádoucí.

Vaše Jiřina z N.

Místa, která mám já ráda, to jsou všechna, kde jsem byla na prázdninách s vnučkami: ale najdu možná i jiná, stejně atraktivní.

Některý večer  také přiložím polínko do ohně a něco pro vaše obveselení  připravím...

Jeden z mnoha

Tady byl asi každý, tak žádné tajemství...

Žumberk:

 Brouzdání po Jižních Čechách, to je stejné potěšení jako turistikování kolem Mikulova, že,

 milé KOČKY? 

Sáhla jsem po jednom z výletů právě do Jižních Čech, to nikdy nezklame...kraj rybníků a kostelíků, malebných vesniček,  historických měst a krásné krajiny s výhledy až k Šumavě.

Já osobně mám nejraději čas, kdy kvetou jabloně a nebo třešně a kolem silnic jsou ty stromy jako na pohlednici:

Toto je výseč z třídenního výletu na Budějovicko...

a aktualita z Mělnicka: donedávna černé holé větve stromů a některé keře se nám tu ustrojily do zlaté a bílé barvy ( zlatice a špendlíky - jak se tu říká ) a je to taková nádhera, že jakmile mi bude líp,. poběžím to vyfotit. Z busu to vypadá, jako kdyby na ně nachmelilo! A jelikož jich roste kolem silnic a polí hodně, nemá to chybu.

Skandál!

 Vykrádat sama sebe, no fuj, to je skandál!

Ale, milé KOČKY, vzhlem k tomu, že jsem si začala s tématem starých kostelů v Čechách, opíšu jeden starší článek z našeho jednodenního výletu: vám to bude nejspíš jedno, kdo by si to pamatoval? Byl publikován ještě za B..g.cz a fotky jsou pryč...tak tady je druhý pokus:

Okolo komína

Tak jsme si říkali, manžel, kolegyně Jana a já, že uděláme výlet nedaleko našeho bydliště, byl květen a kvetly kaštany...

tedy, po pravdě, já jsem to Janě slíbila a manžela jsem ukecala, protože jeho popojíždění moc nebaví.

On by raději jel na výlet na delší vzdálenost.

První zastávka měla být tzv. na jednu fotku v Chlumíně, ale kostel byl opředen lešením a hustě obestavěn

kvetoucími kaštany, tak jsme si ho ,,odložili,, na jindy,

dojeli jsme do Hostína u Vojkovic a zde byla další, plánovaná zastávka:

pofotili jsme zvonici ( škoda, že jsme neviděli zvon sv.Václava )

a zkoušeli udělat co nejlepší snímek zdejšího kostela Nanebevzetí p.Marie z r.1320,

když tu jde mladá paní a nabízí nám podívat se dovnitř,

s díky přijímáme, jsou zde k vidění starobylé fresky,

( kapli na druhém konci vsi jsme si nechali na jindy ), paní byla velice ochotná.

Odtud jsme přes Veltrusy a Kralupy n.Vl. dojeli do obce Holubice

( tedy, Kralupáci, styďte se, z kličkování u vás se mi vyrazil pot na čele, asi, že GPS zůstala doma!)

Půjčila jsem si klíče v blízkém statku - a navštívili jsme románskou rotundu p.Marie - pofotili ji zvenku i fresky uvnitř 

a pak jsme se přesunuli do Zákolan.

Vyšlápli jsme si na Budeč k rotundě sv.Petra a Pavla údajně z roku 895 !

Odtud jsme odjeli přes Koleč do obce Želenice a tady jsme si zvěčnili románský kostel sv. Jakuba st. se zvonicí:

Nechápu, proč v tak pěkném počasí nejsou ty kostely otevřené, mají mříže, tak by byly alespoň k nahlédnutí?!

Dojeli jsme do Slaného ( ty objížďky mě drtí! ) a tady jsme se prošli trochu víc: Velvarskou branou z r. 1443 na 

náměstí, právě tu probíhalo setkání historických vozů a motorek, srdce manžela zaplesalo!,

omrkli jsme opevnění ( zbytky hradeb ), bývalou synagogu, kostel sv.Gottharda, sochu sv. Antonína Paduánského,

a dopřáli jsme si i kávičku nedaleko náměstí, v bohatě zásobené cukrárně s posezením i venku.

Poté jsem odvlekla Janu ke klášteru bosých karmelitánů a hřbitovnímu kostelu ... moc pěkné místo.

Sochy, stromy, stín.

A ze Slaného, královského města, jsme se vydali na poslední místo: k baroknímu kostelu p.Marie z r.1727 do Zlonic.

Není sice přístupný, ale i tak je zvenku moc pěkný.

Ve Zlonicích je k vidění Muzeum železnice a Muzeum A.Dvořáka a židovský hřbitov a v okolí další zajímavá místa.

My jsme se rozhodli otočit se už k domovu, jen se zastávkou ve Vítově v místní restauraci na oběd.

(většinu těch míst jsme už kdysi viděli, ale stálo za to se tam vrátit )

Povedlo se nám přijet domů s dojmy, fotkami a ve zdraví.

A tady vám nabízím pár obr. z té předcovidové výpravy,

milé KOČKY:

Hostín u Vojkovic:

Holubice:

Budeč u Zákolan:

Želenice:

ve Slaném:

Zlonice:

Na Slánsku je zachovalých, dřevěných zvonic více, jak už jsem dříve na blog několikrát měla potěšení uvést 

a fotkami dokumentovat.

Jeden starý

 

Moc ráda se občas zastavím v nějaké obci, kde mají starý kostel, čím starší, tím lépe. 

Kdysi jsem byla na výstavě o deseti nejstarších kostelech v Čechách a to přímo ve Staroměstské radnici na Staroměstském náměstí v Praze a pak - no, jasně, jsem se snažila všechny postupně vidět na vlastní oči.

A jeden z nich je následující:

milé KOČKY - 

v obci Jakub, 

spolu s obcí Církvice, na dohled od Kutné Hory a zajímavá obec s mnoha zajímavými stavbami jsou i Nové Dvory nedaleko.  A obora kousek odtud, v Žehušicích, s bílými jeleny, je také zajímavá, ale nepřístupná.

opsáno:

Stavba románského kostela sv. Jakuba nemá u nás obdoby. Byl postaven ve 12.stol. Zakladatelkou kostela byla Marie, pocházející pravděpodobně z rodu později nazývaného páni ze Švábenic ze střední Moravy, se svými syny Slaviborem a Pavlem. Místo i stavba byly tak významné, že vysvěcení kostela se zúčastnil i král Vladislav s královnou Juditou, což potvrzuje nález „autentiky“ pražského biskupa Daniela z roku 1165. Kostel sv. Jakuba je pozoruhodný zejména sochařskou výzdobou jižního průčelí a je nejrozsáhlejším zachovaným souborem románské plastiky v Čechách a snad nejstarším zobrazením českých zemských patronů. Vznikly jako celek v polovině 12. století. Na plastikách se projevují vlivy sochařství francouzského i saského, které zřejmě zprostředkovali cisterciáci z kláštera v Sedleci u Kutné Hory. Koncem 12. století se stal Sedlecký klášter vlastníkem rozsáhlého území. Církevní instituce rozvíjely ve svých vsích stavební činnost a tak se šířily vyspělé stavební postupy a slohové vlivy.

Změna je život

 

Ještě, že jsem flexibilní, milé KOČKY. To není neslušné slovo, ale hodí se občas vyplnit obsah tohoto výrazu.

Byly jsme s kamarádkami domluvené, že uděláme v sobotu výlet a počasí nám nahrávalo. Jenže, Marcelka byla odvolána natírat radiátory do nového domečku k dceři a tak jsme s Janou osiřely a že pojedeme jen my dvě. Vymyslela jsem původně výlet na celý den, později na přání jsem to zkrátila jen na odpoledne. Nakonec jsem našla ve Staré Boleslavi v kostele koncert a že tedy zajedeme tam a původní plán necháme na jindy. V půl druhé jsme se sešly na zastávce a čekáme, až přijede lokálka, a ? - vlak stále nejel! Asi po půl hodině se ukázalo, že místo vlaku jezdí náhradní autobusová doprava a cedule je zastrčená za rohem. Co teď? Nejsme lekavé, šly jsme tedy na jiný bus a davaj do Prahy na Ládví. Metrem na Střížkov a prokličkovaly jsme sídlištěm, abychom se mohly podívat na prosecký kostel sv. Václava, kde už jsem kdysi byla a měly jsme štěstí, pěkně pod paprsky jarního sluníčka se tam vyhříval jako kočka na parapetu.. Bohužel, nebyl otevřený, to musíme někdy vychytat a podívat se i dovnitř.

píše se o něm: Kostel sv. Václava na Proseku je trojlodní románská bazilika, podle pověsti založena Boleslavem I. v roce 970. Objekt pravděpodobně pochazí z 2. poloviny 11. století. Přestavěn byl kolem roku 1200, další gotická úprava proběhla po roce 1470, konečné úpravy byly provedeny během 18. a 19. století. Románská bazilika spolu se zvonicí a hřbitovem tvoří hodnotný soubor architektonických a umělecko historických kvalit.

Přidat fotku

Přidaly jsme do kroku, namířily jsme to do metra, dojely do Letňan a odtud busem do Jenštejna, který jsem měla v plánu už dlouho. A tady jsme si užily jak hradu, tak sluníčka. 

píše se o něm: Gotický vodní hrad vznikl ve 30. letech 14. století za Jence z Janovic. Koncem 14. století prošel rozsáhlou přestavbou, jejíž součástí byl vznik gotické kaple s křížovou klenbou. Po konfiskaci hradu v roce 1390 se majitelé často střídali a počátkem 17. století je označován jako pustý. Počátkem 70. let 20. století byl hrad celkově zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti. Nejvýraznější a nejlépe dochovanou hradní částí je mohutná okrouhlá 22 metrů vysoká věž. Uvnitř se nachází dochovaná kaple s kruhovou lodí a presbytářem. Během prohlídky nahlédnete do hladomorny, kaple a spatříte expozici o historii hradu. Z vrcholu věže se vám pak naskytne daleký výhled na krajinu středního Polabí.

(Z Prahy do Staré Boleslavi jsou k vidění výklenkové kaple , ale bohužel jsme je zatím nefotily a jen obdivovaly z busu, jako už tolikrát jindy z auta.)

Později jsme se stejnou cestou vrátily a ve čtvrt na sedm už za pomalého stmívání jsme byly doma. Parádní odpoledne í výletík, poklábosily jsme, duševní hygiena proběhla, můžeme jít směle do dalšího týdne.

Mám tu i pár snímků posbíraných cestou, něco u nás před domem, pak zeleň u zastávky ( kvetly tam už i fialky! ) a tak různě, vrhala jsem se na ty posly jara jako hladový pes na kost.

S touto skromnou magnolií se s vámi pro dnešek loučím a přeji všem hezké jaro. Jiřina z N.