Spíše pro sebe než pro druhé si tentokrát udělám příspěvek o pletení. Když byly vnučky malé, pletla jsem jim svetry, čepice, šály a rukavice, i když - pochopitelně - měly hlavně kupované oblečení. Musím se, skromě, ale přece, pochválit, že mladší vnučka ty moje modely ráda nosila a uměla nosit! Ona je správně, žensky, od mala marnivá a to v dobrém slova smyslu, vždy vypadala jako holčička. Klidně sukni do gumy, kterou jí maminka ušila, nosila přes oteplováky do školky!!! I v největším mrazu byla za dámu. Nic bych za to nedala, že nedaleko od nich bydlící Haidi Janků podle ní nazpívala Když se načančám.
Milé moje KOČKY,
legrace bylo dost a nyní přistoupíme k práci:
najdu několik pletařských výtvorů, které jsem vytvářela přímo pro vnučku, ( vnučky ). Vždy jsem jí ještě uháčkovala nějakou tu ozdobu, případně přišila korálky, aby měla něco nevšedního.
A když zbyla příze, udělala jsem ještě jeden svetr nebo něco menšího, s pruhy, takové perpetum mobile -
( když se měly vnučky narodit, řekli jsme si, že nebudeme kupovat nic růžového ! a taky, že nebudeme kupovat moc hraček, co myslíte? - jak to dopadlo? dnes si mohou otevřít obchůdek s plyšáky a z růžové či světle fialové šla, nejenom nám, hlava kolem)
oblíbená čepice:
a jeden svetr pro dceru, se sůvami: foceno tehdy ve stádiu rozpracovanosti -
