Výprava

 Pouhé čtyři dny a jedna noc a co vše může člověk vidět, zažít, s čím se potěšit a nebo pozlobit, o tom bych vám, milé KOČKY, v několika dalších dnech chtěla napsat a fotkami doložit svá tvrzení - jako ostatně vždy, když připravuji něco na blog.

Koupily jsme si s mojí sestrou Helenou kratší zájezd do Alsaska ( kde jsem kdysi několikrát už byla - třeba s Janou ). Tentokrát byl program zase malinko jiný, nerada jezdím na úplně stejná místa. V plánu bylo navštívit vystavené chryzantémy ve městečku Lahr, podívat se na mnohá místa Route de Vin, nakouknout do některých vesnic a vinic na ní a především pokochat se krásou měst Colmaru a Štrasburku. Byly domluvené návštěvy sýrárny, výroby vína, taktéž piva a nákupy v nich. Také nás čekal skanzen, plavba lodí a další lákadla.

Cestovka a její zákazník si to hezky malují a počasí vám v tom pak nadělá guláš, ze kterého by i Maďaři měli dost. Třeba vyjet na Grand Balon - hezký nápad, ale přijedete nahoru, tam vichr a déšť, naštěstí byla otevřená restaurace a vedle zvala prodejna produktů z medu - a hned je náhradní program. 

Zato cesta dolů Vogézami - učiněná nádhera - barevná pole lesních trav, borůvčí, křivolaké stromy ošlehané zimními vichřicemi a množství mechů a lišejníků. Jen se to za jízdy a v dešti z busu nedalo fotit, budeme si to muset pamatovat. Byla i fotopauza na dvě fotky u Bílého jezera!:

Ukáži vám (a to na přeskáčku) některé momenty naší spanilé jízdy, která se odehrála 

čt 26.10. - po 30.10.23 do tohoto kouzelného kouta Francie. ( občas v minulosti patřilo Německu).

Na zítra vám, milé KOČKY, slíbím ty chryzantémy...

Pod dekou

 Pod dekou - aneb v dobré společnosti: milé KOČKY, ani dnes to nebudou žádné důvěrnosti - 

světla ubývá, teploty padají dolů, je mokro, nevlídno a já? - sedím si s knížkami pod dekou a hrnek čaje vedle na stolku - zn.Ideál.

Minulý týden jsem si půjčila v Městské knihovně 6 knížek a už jsem dvě přečetla - šlo to svižně, neb byly napsány dobře a nedrhlo to!

Autorka, blogerka, Lucie Konečná - knížky Houpačky a Vířivka - jsem ráda, že jsem si je půjčila a šlo to samo. Ty jsem již stihla vrátit knihovně.

Na další dvě se těším, jednu už jsem ,,načala,, a zdá se, že jsem měla opět šťastnou ruku, poreferuji.

Jako třetí jsem dost brzy přečetla knížku se zajímavě znějícím názvem Deník ctihodné prostitutky a musím uznat, že ta kniha - o které jsem se kdysi u někoho, možná na blogu?,  dozvěděla, stála za přečtení, byla zajímavá od první do poslední stránky.

Nyní mě čeká:

tyto dvě tam byly na rozdání a tak jsou dočasně moje, po přečtení půjdou do světa:

Hýření

 To by mne zajímalo, kolik lidí si myslelo, když tento titulek otevřelo, že tu najdou moje hýření - ach jo, zase jsem některé zklamala, já totiž nehýřím a zde - figuruji pouze coby svědek hýření přírody!!! Tedy nafoceno je to již v pondělí, cestou k zubaři ( tady milé KOČKY vidíte, co může jeden dělat ve strachu ze zubaře ) - zatímco fyzicky jsem několik dní úplně jinde, tady, na blogu, mohu provázet zájemce barevnými Nerátkami.

Letos je barevných stromů u nás ve městě mnohem méně, než jiné roky a proto si užijme - další budou až zase za rok!

Na komentáře poctivě odpovím nejdříve v pondělí, až se vrátím domů.

Mezi vámi

 Onehdy jsem si uvědomila, že jsem si zvykla na společnost několika blogů a jejich tvůrkyň, pravda, většina jsou ženy, ale občas i nějaký ten muž se najde, jehož blog se mi líbí a jdu tam pravidelně nakukovat, co nového v blogovém světě. Zároveň - když sama něco dávám na svůj blog, už za tím vidím některé lidičky, a říkám si, zda se jim můj příspěvek bude líbit, zda jim něco nového přinese a případně jim ukáže místa, která třeba nemohou sami navštívit.

Milé KOČKY, takže, když to shrnu, ráda k vám chodím, důkladně si fotky prohlížím a snažím se i vaše články poctivě přečíst, u těch, kdo navštíví nějaká místa, kde jsem já nebyla, se poučím, u těch, kdo navštíví a popíše místa mně známá si osvěžím paměť - případně si doplním znalosti o nějaké detaily, které jsem já sama tehdy třeba neměla příležitost vidět?

Pomalu a plíživě přichází zima a to budu pravděpodobně u blogů a s knihami častěji - takže pište, foťte a dávejte na blogy, ať je co prohlížet a co číst. 

Musím uznat, že ne vše člověk na blog dává, lítání po doktorech, návštěva u zubaře a trhání stoličky, kdy vás pak bolí několik dní kde co, případně další hrátky ve zdravotnictví nejsou nijak atraktivní, aby si zasloužily místo na blogu, ovšem dějí se a ovlivňují život blogerky, zatímco se tam objevují fotky z návštěvy třeba nějaké pěkné zahrady, blogerka úpí a shání prášek na bolest.

Zatím to ovšem vypadá, že jsem tu v dobré společnosti a ráda bych věřila, že to tak zůstane - nepřejícníkům a protivám, falešníkům nedáme šanci?

Ať se vám daří  - za blogy krásnější! Ve světě to stojí za (málo) a tak alespoň náš svět ať je v pořádku.

Od čtvrtečního rána 26.10.do pondělí 30.10. budu pryč a tak se tady opatrujte a pokud se v pořádku vrátím, sejdeme se na mém nebo vašem blogu co nejdříve. Vaše Jiřina z N.

Nerudovkou potmě

 Pokusím se v tomto čtvrtém povídání svými neumělými fotkami ukázat vám, milé KOČKY, Nerudovu ulici v Praze v plné večerní parádě:

pravda, na konci to už není Nerudova, ale což:

kde jste, Beatlesáci?:

jediné granáty, které já uznávám: české! ze mne by si lidi na Zemi měli vzít příklad!