Aktualita

Bylo po obědě, (zapečené brambory a slepičí polévka ), manžel si tradičně zabral místečko na sedačce a pustil si telku, asi omylem navolil ČT 2, shodou okolností pořad o Španělsku, který jsem už dříve viděla nejmíň dvakrát. Ale ráda jsem se opět zakoukala do té krásy. Pořad skončil a já na manžela: tak, jak se ti to líbilo? tam bych se na tolik míst ráda podívala, ty vesničky, hrady, městečka, hory, kláštery a bývalé stavby muslimské, nádhera...vrkám jako holubička, zasním se, moje fantazie dostává křídla. A do toho sprcha - manžel na to: hmm, pořad na spaní, nuda, ani jednou tam nevystřelili... je mi jasné, že to říká schválně, protože já vždy říkám, že se dívá nejraději na americké střílečky a že mě to nebaví, ty jeho kovbojky...tak mi to oplatil. Dostala jsem z toho záchvat smíchu!

Milé KOČKY,

takový rychlý náhled do naší obyčejné středy. Teď si dám kávičku a pak? Jdu něco dělat. 

Náhle

 Nebudu vyprávět žádnou pohádku, alespoň ne dnes. Navíc jsem onehdy zjistila, že už ty pohádky moc neumím. Buď bych si je zas musela přečíst nebo si vymýšlet! Ale proč tu píšu právě tohle? Onehdy jsem našla jednu fotku koníčků, ani pořádně nevím, kde jsem to cvakla a vzpomněla jsem si, jak jsme na střední škole třídnímu Václavu Š. daly, my holky - bylo nás ve třídě 32 holek - knížku 30 koní Vénu honí. Ten zíral.

Milé KOČKY, 

taky se vám náhle cosi z mládí vybaví a vyplave z dávno zasuté paměti? A stačí k tomu obvykle docela malý podnět.