Tak si tady, den po dni, v bytě, pomalu uklízím a leccos připravuji, zpívám si pro sebe Covide, covide, kdo po tobě ide. Pořád se mi ta pozměněná písnička vtírá...Tak zoufalá situace je, asi mi chybí častější pohyb venku.
Milé KOČKY,
už jako hodně mladá jsem dělávala texty k písničkám a spolu se spolužačkou Jarunou jsme se hodně vyblbly. Ona hrála na kytaru a zpívaly jsme ty moje výmysly. Pochopitelně na nějakou známou melodii. Já jen potichu a opatrně, zpívat neumím. To víte, jsme odchované J.Suchým, Matuškou, Gottem, Neckářem a dalšími, já jsem dokonce měla ráda Moravanku a vše z Moravy mi přišlo krásné. Nejvíc se povedla ta notoricky známá : Tam za vodou v rákosí. Za tu mě Jaruna vzala po hlavě kytarou, neb jsem v textu nějakého Petra nechala milovat mne a ne ji. Co chcete, rok před maturitou? Já to měla dobré, napsala jsem si, co jsem chtěla, to ona se musela držet not! Jo, ten byt v domě nad jezem by mohl vyprávět!
( když slyším Děti z Pirea, Krásná je Neapol a podobné šlágry, mám chuť si sbalit batůžek a vydat se tam, hned , v nouzi beru i Hvězdy nad Brnem!) K Moravě mám zvláštní vztah, ráda tam jezdím. ( to mohu ale směle říct i o jiných krajích v Česku. )
Koledy neumím, ale Vánoce mám ráda...
