Moje milé KOČKY,
v úterý večer jsme si s kamarádkou Marcelkou zavolaly a domluvily jsme se na výlet na Dobříš ve středu ráno, vstávala jsem v pět, v šest jsem seděla v busu a v 7.24 hod. jsme uháněly pomalým tempem českého motoráčku z Hlavního nádraží přes Vršovice a Měchenice do Dobříše, kde jsme přistály kolem deváté ráno. ( ještě, aby večer!) Vůbec jsem to tam nepoznávala, ale cukrárnu jsme našly hned, capučíno a skvělé dortíky měli přes brzkou hodinu a tedy jsme se na cestu řádně upravily.
Obloha byla šedivá až ocelová, oproti minulým dnům chladno a mlhavo, nic moc počasí na hezký výlet, ale...
Já jsem si ještě večer doma nastudovala mapu, těšila jsem se na francouzskou zahradu, která byla rekonstruována a ejhle, zahrada je opět nepřístupná a znova ji opravují, neb ji prý zpackali!!! Moje úmysly si ji dokonale pofotit vzaly za své. Ono nestačilo, že celou cestu bylo z vlaku vidět mlhu a opar a nebavilo mě krajinu fotit z vlaku, vlastně jsme jízdu prodebatily. Náplastí bylo, že okolo trati byly spousty kvetoucích máků a nějakých rmenů, nebo co to bylo. Jízdenka nás vyšla na závratných 16,- Kč na osobu a zpátky, jelikož jsme využily bus, jsme jely zcela zadarmo. Tudíž jsem si dopřála výhled z busu i v Mníšku pod Brdy. Přesto, že jsme tedy vyhlášenou zahradu viděly pouze přes tabulky oken zámecké restaurace, jsme spokojené. Náměstí v Dobříši připomínalo současnost naší ulice, neb bylo celé oplocené, vybagrované a v plné zbroji - samý bagřík.
Takže, sečteno: - moc fotek jsem nenafotila, ale výlet byl nakonec docela fajn, jen nás s Marcelou moc mrzelo, že Jana sedí v práci a není s námi. Pojede nejspíš až zahradu uvedou do ukázkového stavu a to prý nebude dříve, než v září?!
po ránu v naší ulici:
Co já si užiju za necelou dvacku! oběd a cukrárna se nepočítá...
