pátek 16. srpna 2019

Překvapení

Přijela mi dnes kvečeru návštěva - kamarádka Marcelka a přivezla mi překvapení:
upekla mi bábovku a linecké,
ví, že se uvidím s vnučkami, jedna z nich bude mít brzy svátek a má cukroví moc ráda a Vánoce jsou ještě daleko
a Marcelka nechtěla, abych stála u sporáku, tak to napekla za mne.


To bude mít vnučka radost.
Je to nepříjemné být nemocná, ale hnedle se ukazuje, kdo to s mým uzdravením myslí vážně:
Marcelka mě rozmazluje a nejspíš si říká, že až se uzdravím, roztočíme to spolu ještě mockrát,
vzpomínaly jsme dnes u kafíčka na všechny ty naše výlety na Lovoš, na Klíč, na Jedlovou,
kolem Kamenice z Plavů na Spálov a mnohé další.
Taky na posezení v cukrárně v Kokoníně u Jablonce n.N. cestou na Černou Studnici a dál do Tanvaldu, jo, to byly časy!
Milé KOČKY,
já mám Vánoce už dnes,
víte, jak to tady voní?
Jsem jí neskutečně vděčná.
( manžel dostal pár kousků ke kávě a zíral )

Balení

Pozor, nejde o balení mužských, kdo jste se těšil na jiskření, svádění a erotiku, naklikněte jiný blog.
Jde o balení na dovolenou.
Já to mám,
milé KOČKY,
tak, že mám v počítači takový seznam věcí, které, když někam musím jet, vytisknu a vyškrtávám věci,
co si ze seznamu beru.


Pochopitelně v létě nechám stranou běžky, hůlky a rukavice,
v zimě sice beru plavky ( pokud mají v hotelu bazén ), ale kraťasy a sandály nechám doma.
Vždy si u toho vzpomenu na moji milou Betty Mc Donaldovou - protože to obvykle skončí podobně, jako v její knížce.
Balím nejprve vše podle druhu a stejné se stejným, nakonec už jsou spolu zamotané marmeláda, knížky a plizovaná sukně.
Pak si sednu na kufr a když nejde zavřít, začnu věci odebírat a vracet do skříně!
Pokaždé si s Janou při návratu ze zájezdu říkáme: a to velmi odhodlaně!!! příště si toho vezmeme míň!
Taky se mi stává, že věci, které nechávám logicky na poslední den,zapomenu doma ( kartáček a pastu )
a musím si je v cizí zemi nebo třeba na Moravě koupit.
Já jsem tak šikovná!
Jedu podle důležitosti: pas, peníze, doklad o zájezdu, pojištění, mobil, foťák, příslušenství, mapy
oblečení, obutí, kufr, batůžek, jídlo a pití na cestu, klobouk nebo čepici se štítkem, brýle, náplasti, léky?, hygienu, ručník, tužku, notýsek,
malou deku do busu, deštník nebo pláštěnku a tak podobně.
Jakmile si sednu do busu nebo do našeho auta, už na nic nemyslím a nechám se unášet za zážitky:
( tedy, v našem autě to funguje poněkud jinak, neb naviguji ),
zajímavost: v busu na zájezdu si řidiči do toho ode mne kecat nenechají.
Už už jsem se třásla na to, jak počátkem září pojedu na Hanzovní města do Německa a zase jednou se cestováním občerstvím a ,,vono,, nic.
Doktoři mi to zase rozmluvili, loni jsme tento zájezd s Dáškou z Kravař od Opavy měly zaplacené a nejelo se pro nedostatek zájemců, peníze nám vrátili a letos kvůli nemoci znova fiasko. Jelikož se na konci zájezdu jede v noci s málo zastávkami z Hamburku domů, není to prý pro mne momentálně vhodné. Hrozí prý tromboza a pod.
Škoda!
Naházela bych do kufru za pár minut věci a už bych šupajdila na sever.
Jana už byla dokonce ochotna jet se mnou, masírovala jsem ji dlouho.
Odjezd je z Ostravy a z Prahy - viz tady:
http://www.rialto.cz/poznavaci-zajezdy/nemecko/nemecka-hanzovni-mesta/
Co já vám sem, děvčata, na blog, v září, dám?