Ježíšek mi letos nadělil ( kromě jiných dárků ) tři knížky Ladislava Zibury,
přiznám se, že jsem si všechny tři chtěla časem půjčit v místní knihovně a se zájmem je přečíst.
Podle všeho mě Ježíšek dobře zná,
ví, co mě zajímá a po čem toužím,
a co už neví je, že jsem poslední tři dny, resp. večery proseděla v posteli a četla a četla.
Můžu si to dovolit, jsme s mužem sami doma a jíst máme co,
zkrátím to: jednu z těch tří knížek jsem dnes dočetla.
Na ty další dvě se vrhnu podle nálady brzy.
Ale,
milé KOČKY,
to by nebylo nic zajímavého,
musím vám napsat jinou věc:
děsně jsem se naštvala!
Ten chlap, rozumějte spisovatel Ladislav Zibura,
je mladý a asi svobodný a chodí si po světě s krosnou -
a píše o svých cestách vtipně, svižně, zajímavě, pěknou češtinou,
vadí mi, že to tak já neumím.
Je to KOUSEK!
