Jak známo, smích léčí,
vím,
milé KOČKY,
že někdy není člověku do smíchu a problémy vylézají jako myši z díry,
jeden za druhým v rychlém sledu,
proto musíme jít co nejvíc smíchu naproti, ať se děje cokoli.
Já jsem si dnes obřadně otevřela novou knížku:
L.Zibura: Prázdniny v Evropě.
Je věren svému stylu - už znám z jeho tří jiných knih, které jsem dostala od Ježíška jindy, byla jsem uchechtaná ani ne na třetí stránce knihy a zelená závistí, že neumím psát jako on.
Budu to muset číst přes den a nebo, pokud si knihu otevřu večer, tak určitě ne v posteli, to by se manžel moc nevyspal. Moje salvy smíchu by probudily mrtvého.
Jelikož kniha začíná cestu v Polsku, hned jsem si vzpomněla na moji cestu tamtéž v létě r.2016
( dávala jsem na blog ) a šla jsem se po obědě podívat na fotky pořízené na tomto zájezdu.
Ač někam jezdím opakovaně nerada, jela bych tam s radostí znova, ale třeba s Janou,
protože jsem na její společnost zvyklá. Navíc bych ji mohla povodit, když už to tam ,,znám,,.hihi.
Jela jsem tam tehdy hlavně kvůli hradu Malbork a taky jsem si ho řádně užila.
Nu, a teď zpátky ke knize.
Je to báječný společník pro zimní dny, to mi věřte.
A že k ní mám novou deku se soby, to se hodí?
Ještě pěkný hrnek s podšálkem, v něm kávičku a jedu.
jsem:
Písmenkožrout!
