Trvalka Dahlia: listopadu 2018

čtvrtek 29. listopadu 2018

Nehoda

Pěkně jsem si naběhla,

milé KOČKY,

slíbila jsem Janě a vlastně i sobě,

že upeču na cestu bábovku a půlku nechám manželovi doma, ať nestrádá.

Chtěla jsem se ,,vytáhnout,, a tak jsem sáhla po novém receptu:

Vše vypadalo úchvatně, pekla jsem podle návodu 45 min. a pak jsem udělala tu chybu:

zapíchla jsem špejli, těsto se nechytalo a já truhlík troubu vypnula a bábovku dala vychladit,

poté na talíř vzhůru nohama,

aby se vyklopila a co se nestalo?

bábovce se utrhla poklička, kde těsto nebylo dokonale upečené a

mám takového mrzáčka:

je moc dobrá, ale nevypadá.

Budu ji Janě v busu nabízet v noci, aby si toho nevšimla, hihi.

Chtělo to ještě asi 5 minutek nechat v troubě!?

středa 28. listopadu 2018

Prosinec

Zítra odjedu a v neděli večer, nejpozději o půlnoci, bych měla být doma,

to znamená, že se vrátím až v prosinci!

A co je pro mne prosinec?

Advent a Mikuláš, Vánoce a Silvestr a pak - Nový rok.

Uklízení, pečení, vůně vanilky v bytě, perníčky, cukroví, oříšky, čokoláda...

Stromeček, ozdoby, dárky, světýlka, svíčky,

pro někoho pohádky, klídek, pohoda, a v lepším případě zima a sníh.

Zdá se to daleko, ale!

ono to uteče,

milé KOČKY,

tak rychle, že?

( tyhle fotky jsou asi 10 let staré, hihi )

úterý 27. listopadu 2018

Peče důchodkyně

Je to tak trochu moje ostuda, ale co, já to unesu.

Dostala jsem chuť na něco sladkého,

zkusím něco s jablky, říkám si a

šla jsem do osvědčených receptů:

stará kuchařka ( v tomto případě nemluvím o sobě, ale o knize )

a křehké těsto, oloupat jablíčka, nakrájet na plátky, trocha skořicového cukru a šup s tím do trouby.

Kousek těsta jsem si vykrájela formičkou, abych měla ,,pokličku,,.

dobré jako trénink na pečení cukrátek, hihi.

Jenže - a tady je ta ostuda,

kousek těsta mi zbyl a tak jsem ho nacpala na okraj a srdíčka jsem nakonec neměla pěkně naskládaná.

Nicméně,

milé KOČKY,

upečené je to dobré a přesto, že se to děsně drobí, už si na tom s mužem pochutnáváme a voní to tu tak,

jak to mám ráda.

( fotím dřív, než přendám na tác, to mě podrž! )

Hezký večer.

středa 21. listopadu 2018

Loučení

Dnes jsem se sama se sebou dohodla, že už se rozloučím s výlety do přírody,

každoročními toulkami ve spadaném listí,

venku je typické listopadové počasí, kdy by psa nevyhnal,

tma už ve tři hodiny odpoledne,

moje loučení platí pro letošní listopad,

stačí mi,

že 29.11. jedu na 4 dny do Alsaska na advent.

Až se 2.12. večer vrátím,

bude co dělat ( něco možná před svátky upeču )

a můžu si vyzdobit příbytek.

Jeden den pojedu s vnučkami do Prahy, jako každý rok před Vánocemi,

a taky plánuji něco ještě s kamarádkami, buď zajedeme do Chebu nebo jinam?

To je ještě ve hvězdách.

Určitě se zmíním na blogu.

Pro vaše obveselení přikládám moji starou fotku z místa poblíž Nedvězí, což je,

jak jistě všechny tušíte, na Kokořínsku,

z tohoto kopce je krásný, kruhový výhled! ( když je hezky )

- poblíž městečka Dubá!

a taky jednu z přírody, kdy lze najít starou botu,

rybáři občas také nějakou uloví.

Hezké podzimní dny vám všem,

milé KOČKY.

neděle 18. listopadu 2018

Obyčejný příběh

Byli jsme nedávno v Chomutově a okolí na výletě a koupila jsem tam vnučce podle mne hezkou - ač poněkud dražší - noční košili. Jelikož jsem slabá nátura, hned poté jsem jí ji dala.

To by nebylo nic divného,

milé KOČKY,

ale včera jsme se sešli, rodina mé dcery, abychom oslavili jméno mého zetě.

( nepřijel na bílém koni )

Šli jsme na oběd do vedlejší vesnice, kam nás zeť pozval na husí stehno a cestou v důvěrném rozhovoru s druhou babičkou jsem se dověděla, že koupila pod stromeček starší vnučce noční košili,

vyprávění bylo dostatečně barvité a podrobné a já jsem pojala podezření:

řekla jsem jí o ,,své,, noční košili a tak jsme se dnes pomocí snímku dopátraly - dcera, druhá babička a já, že obě košile jsou totožné!

Druhá babička z toho moc radosti neměla, ale půjde a košili vymění za něco jiného.

Vnučka by asi koukala, kdyby bývala dostala pod stromeček stejné dvě noční košile, - za předpokladu, že bych jí já košili dala až o Vánocích a druhá babička mi o své koupi neřekla, asi by si myslela, že má Ježíšek sklerozu.

U nás asi nemůže nic proběhnout normálně, hihi.

a košile: je prostě s medvědem a medem a medvědy vnučka může, od mala a zdá se, že napořád.

Však těch plyšových mají dosud plný pokoj.

neděle 11. listopadu 2018

Svatba mé dcery

Byl 21.březen, rok 2003 -

jasno, velmi chladno...

( matka ženicha měla právě narozeniny! )

moje dcera se vdávala, brala si milovaného muže, mého dosud zetě.

Jako vždy, když to nejmíň čekáte, přišly potíže,

tedy - dcera s nastávajícím si veselku vymysleli, připravili a zorganizovali sami,

tak, jak to chtěli.

A dobře udělali,

milé KOČKY.

Ale já jsem měla od rána veselo, v našem městě netekla voda, nikdo mi nebyl schopen umýt a upravit vlasy,

od nás do Prahy, kde svatba probíhala, nás rodiče a moji matku, babičku nevěsty,

vezl synovec, se kterým jela jeho tehdejší pražská přítelkyně,

( oblečená už jako na chalupu - do Kytlice odjeli po obřadu )

a další problém byl, že se rodiny navzájem neznaly a svatebčané se viděli spolu poprvé.

( kupodivu se babičky nevěsty a ženicha skamarádily okamžitě )

Jinak obřad proběhl v kapli v Libni slavnostně, důstojně, a bylo to moc hezké,

posléze jsme se odebrali na oběd do krásné restaurace kousek výš v Praze.

A tam další mindrák: ony nestačily ty mé neumyté vlasy!

manžel začal hledat mobil,

příbuzní ho prozváněli, nic.

Zajel tedy zpátky do zámečku v Libni, zda ho tam nenašli, nic.

Takže mě nutil jet co nejdříve domů!!!

dostali jsme výslužku, dorty a koláčky,

vynikající, které upekla naše kamarádka Maruška z Brázdima,

a taky jo, můj odhad byl správný - mobil ležel na manželské posteli, kde ho ráno manžel zapomněl.

Jenže, abych se vrátila ( byla jsem pěkně načuřelá ) zpátky do Prahy na svatbu, to nepřicházelo v úvahu

a tak mám dodnes pocit, že jsem si to moc neužila.

Ale konec dobrý - všechno dobré.

Dcera je vdaná téměř 16 let a klape jim to, mají dvě dcery 14 a 12 let a nedám na ně dopustit.

Dělají mi jen radost.

( a kdo si pamatuje, že děda zlobil s mobilem a babka měla na hlavě vrabčí hnízdo? )

sobota 10. listopadu 2018

Opatrně našlapovat

Nahoře na skalách,

v tom vichru, který tam foukal, muselo se na vlhkých kamenech s rozmyslem našlapovat:

milé KOČKY,

funěl vítr a taky já, proto jsem postupovala pomalu a velmi opatrně.

A jsem celá.

Svatomartinská husa

Abych nezapomněla:

taky jsme si stihli dát něco svatomartinského:

polévku kaldoun? ( nevím, jak se to správně jmenuje )

a potkali jsme i skalní husu resp. její hlavu,

z té by,

milé KOČKY,

moc dobrá polévka nebyla.

V hospůdce - ač sv.Martina je až zítra, měli rezervaci na spoustu upečených husích stehen a prsíček!

Pečete-li husu na zítra,

ať se vám povede a dobrou chuť!

Kupte si zítra po 11té hod. vínko.

Mlha nemlha, fotek mám zas plnou bedýnku.

Za každou cenu?

Řekly jsme si s Janou, že když v sobotu má volno, že by to chtělo výlet.

V týdnu bylo krásně a docela teplo, tak jsem jí navrhla, že pojedeme vlakem na Dobříš,

dojdeme si k zámku, podíváme se na nějakou výstavu a projdeme se, zajdeme na kafe a ve vlaku probereme novinky, domluvíme se na podrobnostech ohledně adventu, jedeme už 29.11.

Jenže manžel navrhl, že pojedeme autem a někam jinam, aby nemusel přes Prahu.

( No, Dobříš nám neuteče )

Ráno mlha, chladno, nepříjemno, šedá deka nad krajinou.

Na můj popud jsme jeli po dálnici směr Ústí n.L. a sjeli jsme na silnici č.13

a kolem deváté už jsme se soukali z auta v obci Tisá.

Zima, vítr, mlha.

Jenže! -

milé KOČKY,

když už, tak už, vystoupali jsme do skal, jediná výhoda - neplatilo se vstupné,

ač počasí nestálo za mnoho, bylo tam dost zájemců - nějaké školou povinné děti s dospěláky,

pár manželských mladičkých párů s batolaty v krosně, jeden, dva páry starších manželů a nějací horolezci?

Prošli jsme skály po dlouhých letech znova a překvapilo mě, že jsem si už toho od posledka moc nepamatovala.

Pak jsme se vrátili lesem do obce ke kostelu, nasedli do auta a dojeli přes Sněžník do Děčína, kde jsme s Janou vylezly na Pastýřskou Stěnu, pofotily zámek, Labe a město.

Na nedaleké rozhledny v okolí to nebylo, mlžky to nedovolily.

Do ZOO jsme nešly, to až zase jednou s vnoučaty. Dolů strmým kopcem kolem synagogy a k muzeu.

A pak - přes Benešov n.Pl. a Žandov k domovu, ještě v Kravařích objížďka na Zahrádky a už jen stuha silnice vinoucí se k Mělníku s barevnými stromy okolo, jinde už holými.

Co by člověk chtěl, v listopadu?

Nakonec navzdoby větru ve skalách to nebyl marný výlet.

Jen hrad Blansko nad Ryjicemi zase dál marně čeká na naši návštěvu, nemělo cenu tam dnes lézt, nebylo by nic vidět.

Alespoň je nač se těšit.

Jo a - v Labi je málo vody!

středa 7. listopadu 2018

Boj

Vypadá to na vleklý boj neboli: kdo z koho.

To máte tak,

milé KOČKY,

loni, když dokončili rekonstrukci domu a udělali betonové dlaždice okolo celého domu, posadili je jen do písku a letos, resp. právě dnes, to přišli předělat!!!

Protože ty dlaždice se v lůžku z písku různě prohýbaly a nakláněly a tak.

Jenže o tom jsem psát ani nechtěla, ta válka spočívá někde jinde.

Opět jsem začala pracovat na pozemku před domem, abych to tam zkulturnila a postupně vytvořila zase květinový záhon, snad i lepší, než ten původní, který mi firma zničila.

( ze šesti krásných keřů tmavě červených a voňavých růží zbyly dva )

Takže jsem dovlekla od známých nějaké kytky, denivky, hosty a dvě floxy, ty jsem dostala letos na jaře.

Zjara 2019 doplním letničkami, které tam naseju: měsíček zahradní a afrikány a pod., možná koupím i macešky?

Zasadila jsem je a co myslíte, na okraji záhonu stopy psů, které sem chodí venčit snad celé N.

Vzala jsem tedy větvičky odstříhané z růží, zapíchala je do okraje záhonu, aby to psům nebylo příjemné tam čůrat a ráno, světe div se, byly větvičky vyhozené na druhém konci pozemku.

Panička asi potřebovala pejsánka nechat vyprázdnit zrovna jen na náš záhon. A povedlo se!

Takže, je jasné, v čem bude ten boj. Už jsou tam nové větvičky s trny a baba ať si jde se psem jinam.

Nechci, aby jejich bobky byly 75 cm od našeho vchodu, a tuším, že lidé z našeho vchodu se svými psy chodí jinam, ti to nedělají.

( pozor - proti psům a slušným pejskařům nic nemám! )

Teď tam pracují ti opraváři dlaždic a pak - uvidíme.

Ale bezohlednost některých spoluobčanů nezná hranic.

A hoši znova pojezdili s kolečkem záhon přes nově zasazené kytky, pak mám být duševně v pořádku!

Na nervy

Na Blogu.cz mi pěkně brnkají na nervy:

nejen, že se mi u několika článečků koncem října ztratily moje fotky,

ale navíc mi k některým těm článečkům cpou fotky cizí, které s tématem vůbec nesouvisí,

už jsem ty cizí vyházela, a to - prosím - několikrát!

Chápete mne,

milé KOČKY,

že, ač mám asi docela dobrou nervovou soustavu,

tohle fakt brzy nezvládnu?

Na Moravě by asi řekli: vždyť já su taky jen člověk.

sobota 3. listopadu 2018

Plánování

Venku je mokro, pod mrakem, a já si tady v teple plánuju:

při tom třídím časopisy o bydlení a uvažuju:

v srpnu s vnučkami na Domažlicku - co asi navštívíme?

( určitě to, co už uznám )

Klatovy, hrad Klenovou a možná i Velhartice, i když vím, že tam holčiny už byly,

třeba půjdeme zase jednou k Černému jezeru,

podíváme se do Domažlic, do Kdyně, na rozhlednu Koráb, vyškrábeme se na hrad Rýzmberk,

navštívíme muzeum v Újezdu, nezapomeneme na Horšovský Týn,

třeba vnučky vezmu do Pivoně, do nedalekého muzea krojů v Postřekově,

určitě se nám bude líbit na zámku v Poběžovicích,

taky budeme chodit po lesích v okolí penzionu,

jo, jsem spokojená se svým plánem, bude toho na jeden týden docela dost.

Teď si jen budu přát, aby nám to vyšlo a ve druhé polovině srpna bylo pěkné počasí, aby to s tím penzionem klaplo,

aby se tam vnučkám i nám s manželem líbilo.

( a to už taky šilhám po nějakém tom zájezdu pro mne a kolegyni Janu nebo s mojí sestrou, uvidíme, jak štědrý na cestování ten rok 2019 pro mne bude ).

Líbí se mi představa, jet na zájezd do určité oblasti, kde jsem zatím ještě nebyla v Itálii a nebo ve Francii.

Jsem velký optimista a věřím, že nějaké ty nové a nevšední cesty budou.

A hned bude co dávat na blog,

milé KOČKY.

hihi

Muškáty

Jiné roky jsem určitě uklízela muškáty z balkonu do bezpečí domu dřív, než v listopadu?!

Nerada bych, aby mi namrzly, a tak hlídám předpověď počasí a trnu, abych to vychytala...

Manžel mě utěšuje, že je to v pohodě, ale moc mu nevěřím,

jemu by bylo naprosto jedno, že je po nich, určitě by procedil, tak si na jaře koupíš nové, no...

Jenže ony pořád ještě kvetou a mají takové hezké barvičky, tak uvidíme,

ale už brzy půjdou do chodby a nad schody.

Obvykle jich hodně moje zacházení přežije do jara v pohodě a něco málo si zjara přikoupím.

Mám spadeno na bílý muškát, tak uvidíme, co bude zjara v nabídce.

Nějak se stalo, že už těch barevných mám více druhů a bílý muškát by to spravil, aby se barvy ,,netloukly,,,,

milé KOČKY,

taky nerady vyhazujete rostliny, když se jim daří?

a to mi kamarádka volala, že budou i nějaké odkopky z jejich zahrady a můžu začít vylepšovat tu holou pláň před domem, která vznikla při loňské celkové rekonstrukci domu.

Dala jsem tam zjara několik trsů kosatců, krásně kvetly a jeden trs někdo obdivoval natolik, že si ho ukradl a odnesl.

Sucho zase způsobilo, že jsem musela dva druhy floxů dát do truhlíku na balkon a zalévat, jinak bylo po nich.

Z pěti keřů krásných tmavěčervených a voňavých růží zbyly dva, ráda bych udělala záhon kolem nich z letniček, ale jestli bude zase takové vedro, nevím, nevím.

Zalévat pitnou vodou za své peníze taky není právě nejlepší řešení.

Tady je několik zástupců z těch mnoha, co jsem za léta ,,pěstování,, nahromadila.

pátek 2. listopadu 2018

Do půl třetí

Vrátila jsem přečtené knížky a půjčila jsem si další čtyři kousky, tentokrát to byl jeden L.Fuks a tři knížky Martiny Formanové,

na tu jsem byla obzvlášť zvědavá!

Doma jsem se chtěla začíst do židovské tématiky a s překvapením jsem zjistila, že jsem pana Mundstocka už kdysi v ruce měla ( v hlavě toho moc nezbylo ) a odložila jsem knížku, abych ji nahradila Skládáním voňavého prádla paní Martiny:

a jak to,

milé KOČKY,

dopadlo??? ...

strávily jsme spolu, já a knížka, od 19 hod. do tří do rána příjemné chvíle!

Zbytek stránek jsem dorazila druhý den a už mám v ruce další její knihu.

Překvapení na mé straně, čte se to dobře.

Tak si představuji tmavé, podzimní večery, v dobré společnosti.

Byly doby, kdy jsem přeochotně a nadšeně jezdívala hlídat vnučky k dceři právě v listopadu a prosinci, alespoň mi to nepříjemné roční období rychle uteklo.

Krásné bylo, když starší vnučka byla v první třídě, četla nám ze ,,slabikáře,, a já pletla, mladší vnučka měla dřevěný sýrek s takovou jako jehlou a provlékala sýr tlustou nití a poslouchala tu ,,vzdělanou,, sestru s nábožnou úctou.

Hezký dušičkový večer vám všem.

Jiřina

první sobotu v listopadu bývala na Letné v Praze ráno v devět nebo v deset??? super akce Pražská míle neboli Vysoká kola a vůbec netuším, zda zítra bude...

ale pokud ano, jděte se tam, milí moji, podívat!