Dnes, na prvního Máje, je tolik témat, která by se dala na blog použít,
taky máte ten pocit,
milé KOČKY?
Sice je to těžší, než jiné roky,
myslet na lásku, na K.H.Máchu, na verše,
ale vezměme si příklad z přírody, ta si kvete, zelená se, jede,
jako kdyby se nechumelilo,
jako kdyby žádný koronavirus nebyl.
Prostě ptactvo, rostliny, zvířátka, všelijaká havěť, nakonec i ten plevel vědí, co se v květnu patří.
Rostou, množí se, pozpěvují, vyvádějí mladé.
A u nás doma?
Vyvádějí staří.
My dva, s mužem.
Koupila jsem mu kachnu a už jí udělal v troubě teplíčko a chodí se na ni zálibně dívat.
Už vidím, jak ji bude s potěšením olizovat, žižlat a užívat si, jednoho by vzala žárlivost!
No, nedám průchod pudům a raději mu dochutím červené zelí a nakrájím knedlík.
Ať vidí, kdo to s ním myslí dobře.
A bez mávátek.