Manžel se podíval na předpověď počasí a pravil: chtěla jsi do Krupky, zítra by to šlo. Nebude tam pršet a má být hezky. A bylo to jasné, ráno - první svátek v úterý 5.7.22 jsme vyjeli na sedmou a trochu přesměrováni potížemi na silnici jsme se vydali směr Velvary, Velemín, Milešov a Duchcov, kde jsme si udělali první procházku a posezení u čaje v cukrárně. Casanova by se divil, v jakém stavu je zdejší zámek a v jakém přilehlý kostel! Ten chudák/kostel dopadl, tentokrát byl otevřený a k nakouknutí přes dveře.Ale oprava bude horší, než postavit ho znova. A spousta domů od naší poslední návštěvy města už spadla, ač měla ceduli Na prodej.
No, nic. Milé KOČKY,
popojeli jsme do Oseka, kde jsem byla zvědavá na změny. Kostel je překrásně opravený, návštěva je možná s průvodcem za peníze, jinak lze nahlížet pouze přes dveře. Opravují se i klášterní zahrady.
(Kdysi dávno bývaly opravdu moc krásné, stejně jako v Nových Dvorech u K.Hory - k vidění na starých obrazech)
Naše kroky ( autem ) směřovaly dále ke Krupce, kde jsem toužila navštívit zdejší hrad, resp. jeho zbytky. Zřícenina byla zalita sluncem a poskytla nádherné výhledy na část Středohoří od severu a na Teplice i na umělé jezero Miladu.
Poslední zastavení jsme si chtěli udělat v Chlumci u pomníku bitvy z r.1813, a podívat se na zdejší Křížovou cestu - ale odloženo na jindy... Tak tedy - přes Ústí n.L., Lovosice a Litoměřice, Mělník návrat domů, takže třeba hradu Střekovu jsem tentokrát pouze zamávala přes vodu.
Pojďme si naši cestu připomenout několika snímky:
zbytky hradu Krupka:
