Hurá, dnes kolem jedenácté nebo tak nějak začalo trochu chumelit,
no, prostě padal mokrý sníh.
Předtím manžel koukal tradičně na počítači na letiště v Ruzyni a říká, padá jim tam sníh a já - jim záviděla...
Malý Honzík byl u nás do 13 hodin a když jsem ho vedla k mamince, nebylo jasné,
kdo se ze sněhu víc raduje, jestli já nebo on.
Byla jsem na nákupu a opravdu jsem nepochopila, proč se v takovém počasí šourají ženy o dvou berlích do krámu,
jestli nemají nikoho, kdo by jim ten nákup přinesl, nebo se mohly vydat na nákup později, chůze v tu chvíli byla obtížná i pro naprosto zdravé a mladé lidi.
Odpoledne to už roztálo, vznikly studené, špinavé a nevzhledné louže a potůčky, k mému překvapení se v tom vesele a nadšeně koupal kos.
A jedna nakonec: pijou mi krev dělobuchy, respektive výrostci, kteří je odpalují, ve dne, večer, v noci...
jdete s malým klukem a rána jak z děla, chápu i pejskaře, že se kvůli stejné věci zlobí.
K ničemu dobrému to není a může vám to urvat uši.
Hlavně, že mají obchodníci zisk.
Že by jako oslava Vánoc?
Přijde mi to,
milé KOČKY,
poněkud úchylné.
Abych si udělala radost, upekla jsem k večeři žemlovku.
( tentokrát není z vánočky, ale z rohlíků )
A jdu na ni.
Dám si kousek i za vás.
