Dozvuky

Mé milé KOČKY,
dnes,  jako téměř každou neděli, sledovala jsem v televizi Toulavou kameru a Objektiv,
bylo to poněkud humorné, neb mi to chvílemi přišlo jako takové dozvuky naší sobotní,
čili včerejší, spanilé jízdy na Jičínsko.
Přinejmenším příspěvek o zámečku Humprechtu mi přišel vhod.
Však jsme na něj včera se zalíbením popatřili.
Také soutěž, kterou vyhlašují na konci pořadu,
není tentokrát pro mne těžkou úlohou,
neb jsme ve Starém Hrozňatově u Chebu byli -
je to vlastně kousek od vesnice Doubravy, která byla hádankou minule.
Jsem moc ráda, že se i tímto způsobem rozšiřuje povědomí o rozličných památkách v republice.
Dnes mě zaujali úplně stejně i v Objektivu,
protože pár minut informací o Tour de France se zámky a přírodními krásami této země mě zase hodně  nabudilo.
Už teď jsem měla k této zemi víc než vřelý vztah!
A jak známo, p. Jan Šmíd má své kouzlo.
Tak za mne: dnešní neděle dopoledne se povedla.
( ve vstupní hale Valdštejnské lodžie jsem včera nafotila pár vystavených obrázků - omlouvám se, že nevím, kdo je namaloval, ale kdo se tam vydáte, můžete to zjistit? )
Kytka ze včerejška, dovezená z jedné louky od Jičína, se ve vodě vzpamatovala a dělá mi také radost.

 Obrázky z Valdštejnské lodžie

Obrazové zpravodajství

Sobota 7.28 hod. - start - Nerátky
Sobotka 9.36 hod. - 1.zastavení - posezení u kávy
Později dopoledne - Jičín - mozaikové chodníky, - trh na náměstí - moje šmejdění okolo -
dále : Alejí k Valdštejnské lodžii - zjištění, že liliovník tulipánokvětý asi ještě nevykvetl???
Výstup k dřevěné zvonici a na kopeček Zebín
( poznatky:
všude plno lidí, převážně bez roušky, 
spousta turistů a mnohde s dětmi - chválím, 
cyklisté, 
manžel v Jičíně náhodně potkal dva známé, jeden od nás z města a jeden z Vrchlabí!!!,
přivezla jsem si kytičku  lučního kvítí, kopretiny a pod.,
chytli jsme jen jednu protivnou objížďku )
Manžel si zašoféroval, šťastný jako blecha po návratu dokonce v naší ulici zas bez problémů zaparkoval!
Milé KOČKY,
to byla naše poslední květnová sobota.

Sobotka ( rozkopaná )

Jičín

Valdštejnská lodžie

Ještěrka

Jak asi mnohé z vás znáte ze svých výletů,
já když jdu krajinou, nebo po městě, mám jeden velký zlozvyk:
neustále se dívám, co by se dalo vyfotit.
Především v cizině cvakám a doma kolikrát koukám, co jsem to vyfotila.
Onehdy jsem prohlížela zase jednou starší fotky a šla jsem i do manželových
 a byla jsem pěkně překvapená,
tuhle ještěrku vyfotil a ani jsem si nepamatovala, kde.
A jelikož se mi líbí, patři jistě ke mně na blog.
( ještěrka, ne manžel!)
Nebo ne,
milé KOČKY?
Mimochodem, bylo to cestou z vlaku, ze zastávky Libošovice ke hradu Kost...

Náhradní

Na pátek jsme si s Marcelkou naplánovaly výlet vlakem,
ale už je jasné, že z toho asi sejde,
resp. to odložíme,
odešel nám bojler a manžel objednal nový, který dnes v poledne mají přivézt.
Jal se demontovat ten starý a já chci být u toho,
nelíbí se mi představa manžela samotného doma.
( už jsem požádala známé o pomoc )
Nevím, proč by to měl rvát sám a bez pomoci.
A tak sem dám pár výletovacích fotek,
z doby, kdy jsme s mužem jeli vlakem do Náchoda a šli nejprve na zámek,
poté pěšky na Jiráskovu chatu a udělali jsme si asi 4 dny výlety v okolí.
Dobrošov mám ráda,
milé KOČKY,
dobře tam na J.chatě vařej,
dokonce jsem si byla s manželem prohlédnout tamní pevnost! já, takový antimilitarista.
Vždyť události před druhou světovou jsou stále varující a poučné.
Zajímavé bylo, že z těch lidí tam přítomných na prohlídce, jsme my s mužem jediní věděli,
- jo a taky průvodce! -
kde byly hranice mezi Německem a Polskem v době, kdy se pevnůstky stavěly!
Nechme historie a hysterie a pojďme na výhledy:
a protože mám vás, milé blogerky, ráda,
vyberu ty hezké:
(prosím o shovívavost, je to pár roků, co jsme tam prvně byli, od té doby už několikrát, ale poprvé to bylo pro mne nejvíc uchvacující)
a slibuji, že brzy přidám něco čerstvého.
/když jsme tu byli s vnučkami, hulákaly jsme spolu ,,Náchodský zámeček vršku kulatýho,,/