Když jsem v letech 1963 -1966 jezdila vlakem do Děčína do střední školy ( SVVŠ ) zakončené maturitou, měli jsme učitele na hudebku, na český jazyk a na literaturu, nějakého L.L. a ten, protože jsme byly třída holek, III.E - tvrdil, že žádná žena nedokáže psát jako chlapi. To mě dost vytáčelo, a nebyla jsem sama. ( jednou, to měl asi 32 narozeniny, jsme ho při příchodu do třídy podrazily, daly mu hobly a posléze mu popřály a předaly mu dárky, pak na nás nedal dopustit a byl pořádně překvapenej! - to víte, 32 ženských asi 17 letých!) Od té doby uteklo vody! - kdo ví, jestli je pan učitel ještě naživu... každopádně bych ho ráda viděla, kdyby měl tu možnost a mohl číst některé knížky a blogy dnes. Neříkám, že všechny jsou literatura, ale mnohé mají na pořádnou našlápnuto a už jen to, kolik žen se vymanilo z běžně dodržovaných mezí a píšou, fotí a kam se mnohdy někteří chlapi na ně hrabou! Některé i rozjely smysluplné projekty s pomocí potřebným.
Milé KOČKY,
pro rodinu je jistě důležitější, když maminka vaří, peče, uklízí, pere, žehlí a luxuje, pracuje v zaměstnání a na zahradě, stará se o tatínka a dětičky, píše s nimi úkoly, bere rodinu na výlety, než stav jejího případného blogu! nicméně téměř v každé ženě se najdou i jiné vlohy, výtvarné, literární, a mnohé další. Všimněte si, kolik toho ženy stíhají a čemu všemu se dokážou věnovat! Co vše umí rozvíjet a druhým ještě pomáhat se prosadit!
Je na čase vám všem to říct: jste dobré! není čas na zbytečné upozaďování a skromnost. Buďte, holky moje, své a nebojte se ničeho. Sebevědomí, prosím. I když to nebude na nějakou věhlasnou cenu, potěšíte druhé a ukážete, co ve vás je.
