Nezarmoutím?

Doufám,
milé KOČKY,
že vás nezarmoutím, když sem přilípnu ještě několik fotek z Francie.
Když už se jimi probírám a vzpomínám,
však, až vyrazím na plánovaný výlet tady u nás, změním téma, nebojte.
Udělala jsem si vůbec první výlet do Francie v r. 2003 - do Bretaně, ještě ten rok - ale až v září i do Provence, do oblasti kousek od Toulonu a bydlelo se v Giens, jezdilo se na výlety po celou dobu zájezdu, až na první a poslední den, to bývá osobní volno. Zajímavý s úžasným koupáním byl celý den na ostrově Porquerolles. Také jsme si dopřáli Saint Tropez, voňavkárnu, spoustu míst v horách, Cannes a další.
Jindy jsem jela s bývalou spolužačkou do Burgundska a Champagne, následovala Normandie,
pak jsem volila Paříž a zámky na Loiře, dále na řadě byl zájezd Alsasko+Lotrinsko, na ten jsem se velmi těšila a nezklamal mě, ( asi proto jsme tam pak jindy jeli na tři dny na Advent ), stejně jako jednou na podzim suprový zájezd do oblasti Mosely a Rýna...ale to na blogu už je.
podruhé jsem se vydala do Provence do oblasti přibližně Avignon - Nimes - Marseille se třemi kamarádkami.
O Pikardii jsem již psala, krásné je to i kolem Ženevy, město Annecy je moje oblíbené.
Vždy dávám přednost poznávacím zájezdům i když se nevyhýbám chvilkovému povalování na pláži.
Naposledy to bylo vysněné Gaskoňsko, kde jsem si ,,spravila,, chuť.
Na Korsice jsem byla jen jeden den.
Už mi tam v seznamu chybí jen:
Auvergne, oblast kolem La Rochelle, Lanquedoc+ Roussillon. Případně krásný zájezd do podhůří Pyrenejí. |Mám spadeno i na Savojsko a bylo by toho hodně, co se mi líbí a na co myslím.
A rozhodně necílím jen na Francii. Občas si to zpestřím cestou jinam, do jiných zemí.
I když, už to není, co bývalo, přeci jen, když jsem chodila do zaměstnání a občas jsem si k tomu přibrala brigádu, byly jiné možnosti, peníze a také zdravíčko.
Několik zájezdů zpočátku dotovalo i ROH v práci. Třeba ten do Skotska. Dala jsem si ho k padesátinám.
Ale nechme vzpomínání a jdeme do fotek?
( třeba jsme byli v zahradě, či spíše velkém parku, kde byly samé hortenzie )

Měla jsem připraveno na pondělí, ale budeme hlídat drobotinu a nebudu mít čas. Omlouvám se.

Venku, na vzduchu

Dnes, v neděli, po Toulavce a Objektivu, jako vždy přepnu na ČT 2 a sleduji po očku pořady jako Nedej se a podobně laděné. Zajímá mne to, je to o přírodě a o mnohdy marném boji lidí s úřady.
S lidmi na druhé straně barikády, kteří od stolu řídí nebo se snaží řídit věci přírody,
kterým asi taky někdy moc nerozumí.
Tohle téma mě zajímá a baví, já sama moc ráda chodím pěšky po kopcích,
po cestičkách mezi poli, v alejích, lesem,
mám ráda posadit se na pařízek a natrhat si lesní jahody přímo do pusy,
jaká radost odpočinout si na výletě v sadu pod obsypanými jabloněmi,
sebrat si přezrálou hrušku a nebo sníst šťavnatou meruňku?
však jsem jako dítě lítala s jinými venku a dodnes si pamatuji na sbírání malin nebo borůvek.
Běhaly jsme venku celoročně a musely bychom být děti ignoranti, abychom se nevšímaly různých rostlin a živočichů, těch motýlů, co lítalo a květin na okrajích polí nebo na loukách.
Zapřahaly jsme luční koníky do krabičky od sirek, těm se to asi moc nelíbilo, ale bylo jich všude plno!
Louky se sekaly kosou, žádný hluk ani smrad od toho nebyl, sekalo se, až když byla tráva vysoká a asi se stihly rostliny vysemenit, další, otava - až později. Sušilo se seno pro králíky a jiná zvířátka na zimu. Seno bylo zelené a opravdu suché, krásně vonělo.
To, čím dnes mnohdy chudáky krávy krmí, by sedlák nedal asi ani na podestýlku.
Ale k věci: před časem dávali zajímavý pořad, možná to byl seriál, o alejích. Vznikly vlastně za Marie Terezie, kdy se sázely ovocné stromy okolo cest, aby vojáci měli ( údajně ) co jíst při přesunech. A každá z vás,
milé KOČKY,
jistě ráda chodí alejí, cestičkami v kopcích, okolo rostou třeba jeřabiny, málokterá z nás nevezme foťák a neudělá si fotku s kopci v pozadí,
nebo teď tak aktuální aleje kvetoucích a omamně vonících lip.
Znám jich několik a vždy se kochám jejich vůní a obdivuji tu armádu včel, které tam usilovně pracují a bzučí.
Dnes v Toulavce Křemelná, tento příspěvek mi nastartoval touhu se tam zase po letech podívat.
U nás trochu sprchlo a okolo trochu bouřilo, ovšem moc mě mrzí, že v některých obcích jinde v ČR měli přírodní pohromu a jiné starosti. S blátem a vodou na místech, kde to není dobré, v domech, ve sklepích, poškozené mostky a silničky.

Ploskovice u zámku:

Na Varhošti:

Blízko mlýna, kde točili Pyšnou princeznu, na Kamenici:

Mám známého, ten říkává: nevoď sem nikoho, ať to tu nezničej!
Tady - okolo Kozákova:

Trosky pozná každý:

Na mostě

Už jsem si tady, na blogu, vícekrát vylévala srdce,
že mám ráda zájezdy a výlety,
dokonce mám podezření, že některé fotky jsem použila vícekrát, ale kdo by to kontroloval?
Přitom jich mám přehršle, pořád je z čeho vybírat.
Tentokrát jsem se rozhodla pro fotky, které dokumentují, jak to taky může vypadat na mostě.
A to nejen na jednom, ale na mnohých místech ve Francii. Je to tam takový zvyk:
a já jsem si moc dobře vědoma toho, že by to slušelo i našim mostům!
Tak,
milé KOČKY,
pojďte se projít a zavzpomínat se mnou: