Manžel tomu říká opičárna, on Vánoce a Velikonoce prý nemusí, což já ignoruji a užívám si je podle svého. Milé KOČKY, v noci z pátku na sobotu jsem na stůl nastavěla kde co jsem našla, ( bude to ještě jinak ) a ráno manžel šel ,, do vrtule,, z výzdoby. Honzík, který k nám v sobotu přišel na návštěvu naopak výzdobu chválil, poctivě vše prohlédl, především soba nebo losa? z Drážďan, který obývá sklenici od okurek již několik let...je to podivné zvíře, které díky mému nápadu žije v této nádobě - vypadá jako pasoucí se v prapodivném lese voskových svíček. Jen mu každý rok dodám čerstvé jehličí...
Chudák sob, v Německu by se cítil asi dobře, u nás vypadá jako pěst na oko, ale - snažím se ho u nás zdomácnět, ač je v té lahvi už několik let, stále na mne vyčítavě kouká. Přes léto ho uklidím na jednu vysokou skříňku a otočím ho ke stěně, aby si to tak nebral.
Od Jarušky jsem dostala krásný dar, uháčkovala mi zvonečky a hvězdičky ( vločky ) a jelikož jsem stromek ještě nedala postavit - zatím jsem natáhla v obýváku šňůrku přes celou místnost a na ni navlékla jednotlivé kousky a máme výzdobu - origoš a myslíme na Jarušku každý den.
Je jich devatenáct a co kus, to originál...
hezké pokračování vašich adventních dní, milé blogerky!
