Tak bych se mohla ptát, když si uvědomím, s kým se potkávám,
kdo žije vedle a kdo se jak chová, když uvažuji, jak bych se měla chovat já v různých situacích.
Mám poměrně vysoký věk,
přesto bych ráda potkávala a setkávala se s muži štíhlými, slušnými, čistotnými, voňavými, ochotnými, usměvavými, zdvořilými, galantními, vzdělanými, sečtělými, sportovně přiměřeně založenými,
kteří nebrblají, nemluví sprostě, nevzpomínají neustále na zlaté časy totáče, nemají v podpaží od potu koláče.
Jistojistě někde takoví jsou, jen je najít.
A ženy?
V Blatné jsme s vnučkami ve čt zažily šok:
na chodníku pod stromem myla vodou z PETlahve ruce malému, plačícímu chlapečkovi jeho asi matka, která ječela na celou ulici a jedna z nadávek byla ty vole!, chlapečkovi byly tak dva roky, možná o půl roku víc, přihlížela dcerka asi 5-6 let, matka vřískala jak pominutá, : podívej, jak na nás lidi čumí, no, bodejť by ne, kdyby neječela, nikdo by si jich nevšímal.
Měla jsem chuť to natočit, ale pak jsem si řekla, že zlo se nemá šířit,
naše vnučky byly tak konsternované, nikdy nic podobného neviděly a nezažily, dobu si o tom pak povídaly.
Co asi ty děti zažívají, když jsou s matkou doma, beze svědků?
Nad nás se nastěhovali mladí lidé, pán je fešák, zdraví, jeho mlaďounká krasavice ale nezdraví a chová se, jako bychom my, ostatní v domě, byli vzduch. Co na to říct?
Na dovolené to bylo podobné, ráno v jídelně se ti starší zdravili dobré ráno a nebo dobrý den, mladší, ti viditelně pod třicet, nic. Čím to může být?
Nechám kritiku na jindy a raději pověsím čerstvě vyprané prádlo, které jsme nosili na dovolené.
Milé KOČKY,
přeji hezké, nedělní odpoledne.
