Já, nejstarší, sestra je o rok mladší a o další rok a jeden schůdek menší brácha.
Pak čtyři roky a přišli další tři bráchové krátce po sobě.
Táta i mamka pracovali ve fabrice a kolem mámy se neustále batolilo několik dětí.
Vůbec nechápu, jak to všechno stíhala.
Prala, vařila, žehlila, zašívala!!!, uklízela, práce na zahradě, vyprávěla nám a četla, táta nám dělal meče a ze starých velkých poklic štíty, věčně jsme si hráli na zbrojnoše a rytíře, lezli jsme po stromech, v létě plavali v Ploučnici a v zimě jsme na ní bruslili.
Pořád jsme běhali venku.
Doma jsme hráli ping pong, karty - hrálo se o sirky, člověče nezlob se, šachy. Hodně se četlo.
Chodili jsme na volejbal, na atletiku,
ale když jsme byli ještě malí, dali jsme si přes stůl deku a hráli jsme si na stan.
To tedy v zimě, v létě nám táta na zahradě udělal stan z celty...
V zimě s námi sáňkoval.
Sestra i brácha pěkně kreslili, s tím byla taky legrace, koukali jsme na sestru, ona něco čmárala a my jsme hádali, co to bude. Vždycky to - můra - předělala! Abychom neuhádli.
Chodila jsem s babičkou do lesa na houby, na dříví, na louku pro trávu králíkům,
na borůvky, na maliny.
Mamka nám pak upekla koláče.
Na její buchty s tvarohem nikdy nezapomenu. Měla jsem nejraději ty rohové a ještě vlažné!
Nebo šišabůry: takové zakroucené tyčky z koblihového těsta osmažené a obalené moučkovým cukrem a skořicí.
Na ty můj manžel vzpomíná nejvíc ( mamka - jeho tchýně, mu je dělala vždy, když jsme k ní jeli ),
byli spolu jedna ruka.
Milé KOČKY,
nějak to uteklo.
