Kdo nebyl v Českém Krumlově a nevložil nějakou fotku, jako by na blogu nic neznamenal. Je mi líto, že už tam tolik nejezdíme, ale pravda je, že jsem ho poznala ještě za totáče, kdy vypadal velmi opelichaně a otlučeně, i slovo Popelka by bylo tehdy jako přezdívka příliš honosné, jak tehdy Krumlov vypadal! Dokonce jeden svitek černobílého filmu s fotkami tu někde mám v krabičce.A uteklo pár let, mezitím jsme se tam jeli podívat sami, pak s partou, jindy s příbuznými a pak zase sami a najednou byla patrná ta změna, Krumlov se oblékl do krásných šatů a zas naopak začala ta tlačenice, která tu obvykle panuje. Modroocí, zeleno a hnědoocí, šikmoocí a další hosté se strkají a předbíhají, aby zdejší zámek na vršku či některou z těch půvabných středověkých uliček dostali do tabletu a nebo fotoaparátu či kamery v co nejlepším světle a ve správném úhlu. Letos se to hodně změnilo, coronavirus vše utlumil a i Krumlov ztichl a vyprázdnil své uličky, ztichly hospůdky, krámky marně vyhlížejí nákupů chtivé turisty ze vzdálených zemí, Vltava dál teče ve svých překrásných zákrutech a nevšímá si té změny.
Milé KOČKY,
udělám, možná, některým, z vás, co ke mně chodíváte, radost, přidám fotky z tohoto města, ale vyberu ty starší, z jedné návštěvy před časem, i když mám i novější, ale co už. Vadí to někomu? Krumlov - láska na pořád. Na mém blogu byl už dříve několikrát, ale rád si sem opět jednou sedne.
A víte, že jsem byla zvědavá i na Moravský Krumlov? o tom třeba někdy...
... tohle sem dám, aby tu na úterý něco bylo, když já tady nebudu, hihi.
