Jestli je to únavou nebo tím, že je pořád šero,
a těch pár světýlek a svíček to nezachrání,
nevím,
ale dnes jsem zjistila, že mě některé věci čuří a naštvávají:
o politice mluvit nehodlám,
nicméně jedna z těch věcí je,
že - když na některém blogu chci cosi podotknout,
musím pak sáhodlouze DOKAZOVAT, že nejsem robot.
Klikat a klikat,
rozpoznávat na opravdu hnusných obrázcích autobusy, semafory a přechody, bicykly,
zjistila jsem, že pokud tam ten můj komentář chci dostat,
musím tomu věnovat opravdu dost času a když to sečtu, můj život mi utíká mezi prsty.
Řekla jsem si dost.
Blogerky se bez mých podotků jistě obejdou a já mohu tu čtvrt hodinu nebo 20 minut věnovat buď čtení jiných,
stejně zajímavých blogů,
nebo si třeba sešiju upletené kousky svetru.
A ještě budu mít pocit dobře odvedené práce a nebudu se vztekat u snímků kdoví odkud z Ameriky,
plné drátů a rozbitých silnic,
která z vás,
milé KOČKY,
mi v tom rozumí?
A na závěr: ne, nejsem ROBOT!
