Po zkušenosti ze sobotního rána se nejspíš vrátím k četbě klasiky a vážným tématům. To bylo tak, jak jsem už psala, nakoupila jsem si veselé čtení D.Landsmana a pilně začala od prvního dílu. Po chvilkách. Jenže v sobotu ráno, jako obvykle, krátce po šesté, manžel vysílal na kroužku na dvoumetru a to mě vzbudilo a mírně načuřilo, ALE, abych zachovala klídek v mezilidských vztazích, vstala jsem a šla si uvařit kafe a vlezla jsem zpátky do postele, tentokrát ovšem s rozečtenou knížkou. Téměř vzápětí jsem se rozchechtala a málem potřísnila kávou povlečení, rozhodně bych měla problém, kdybych byla měla při tom odstavci hrnek v ruce. Smála jsem se tak, že jsem vzbudila i vnučku, která se přišla podívat, co to vyvádím. Projevila zájem, že až dočtu, knížky si také půjčí.
Milé KOČKY,
u některých pasáží zapomenete, že je coronavirová doba, autor píše tak, že se mnohé maminky možná poznají, každopádně pohled na přírůstek do rodiny pohledem muže je v tomto případě velmi originální.
Co věta, to šrapnel. Tepe i do vlastních, tatínek a manželka, babičky i vzdálení příbuzní, všichni dostávají svoji dávku neovyklých hodnocení mladého, nezkušeného a snažícího se otce a manžela. Kdo neví, co je nadsázka, neměl by to číst vůbec.
