Jak jsem byla nucena přiznat, jsem stará kramářka a během let se mi přihodila sbírka plechových krabic.
Krom jiného harampádí, což jsou takzvané střepy, jak to nazývá můj manžel, protože já nesnesu, aby se vyhodil nějaký starý porcelánový výrobek, hned si ho ochočím a když ho nepoužívám v domácnosti, třeba do něj zasadím netřesk a pod., to mi ovšem nebrání občas si přikoupit nějaký ten další hrnek nebo talířek, když mě osloví.
Ale k plechovým krabicím: začalo to vcelku nenápadně, stejně jako s formami na bábovky, něco jsem měla třeba po babičce a něco mi známí darovali, pak už to jelo samospádem jako lavina. Nakonec jsem si musela nechat udělat na plechovky polici a několikrát za rok musím plechovky umýt. To je daň za to, že něco chci vlastnit!
A praktická stránka toho je, že je to dobrá schovávačka. Jedna dokonce umí vyhrávat vánoční melodii...
Milé KOČKY: moje plechové krabice bez ladu a skladu na polici:
V poslední, červené, poměrně velké krabici byla polská bonboniera, čokoláda nevalné chuti, ale skladuji tam svíčky a na to je plechovka vhodná.
Pár jich mám ještě jinde a tam skladuji nějaké ty náramky a bižuterii...
