Kdysi, dávno tomu, chodila dcera s jedním mladíkem a měli letět na část prázdnin do Bulharska.Jako správná mamina jsem sedla, nalistovala Burdu, ( tehdy šla z ruky do ruky ) a upletla jsem dva svetry, jeden dceři a jeden jemu. ( Byl to mladík asi 193 cm vysoký a pletařky právě jistě omdlely, neb jim bylo jasné, o jaký svetr šlo ). Svetry to byly tenké, na docela slabých jehlicích, aby se miláčkům u moře kvečeru neudělalo chladno! Tak jsem si na sebe upletla bič. Ale zvládla jsem to a odjeli i se svetry. Později se dcera vdala za jiného, s tím je dodnes a na rozdíl od svetrů vím, jak jsou na tom.
Tu Burdu jsem si schovala na památku a ač jsem jiné, asi 3x metr vysoké komínky Burdy rozdala mladším, tuhle schovávám jako relikvii.
A ještě jednu perličku na sebe prozradím: loni jsem si koupila běhoun na stůl s velikonočním motivem: říkám si - na bílý ubrus to bude moc hezké. Letos, zkraje roku, jsem na to úspěšně zapomněla a chtěla jsem si ho objednat znova. Ale dobře to dopadlo a našla jsem ho, neobjednávala znova - takže to bude na svátky paráda. Nu a ten vtip? zapomněla jsem na něj a našla ho den po Velikonocích a tak budeme mít příští rok něco nového na stůl.
To stáří je dost nevyzpytatelný stav!