Nejsem z těch, kdo se nechají Vánocemi nebo Velikonocemi a podobnými svátky lehce a snadno stresovat, jsem sice ochotna leccos pro zdárný průběh podstoupit, ale když se něco nedaří, nehroutím se.
Tentokrát jsem ale měla chvíle, že už to bylo na hraně. Milé KOČKY:
V sobotu, 23.12., jsem pozdě odpoledne vyrazila ještě jednou do města na nákup, uvědomila jsem si totiž, že nemám doma květák a ten potřebuji pro vnučku na 26.12., protože ona nejí maso a pro ostatní budou dvě kachny a dvoje zelí a knedlíky. Pršelo a vytanulo mi na mysli světově známé rčení pana J.Kemra....pro deštník jsem se nevracela ( chudáci ti pověrčiví! ) Promočená a s mokrými botami jsem oběhla jeden obchod a zamířila jsem na druhý konec města do jiného obchodu, sice jsem pořídila vše, co mi ještě chybělo, ale na zmrazcích a mokrých plochách jsem se ploužila jako mátoha. Chodníky byly v takovém stavu, že jsem chvílemi raději šla po ulici, kde to bylo rozježděné od aut a tady mě nahodilo jedno auto, ale už to nehrálo roli.Tma, zima, slejvák a zbytky sněhu - nálada mi klesla k bodu mrazu. A řekla jsem si: dva dny nevytáhnu paty ( vydržela jsem čtyři ).
Průběh svátků mi dal zapomenout na tyto křivdy a teplo domova mi pomohlo vytěsnit zbytky virozy - už zase plánuji a snovám, co podniknout v dalším roce. Nabídky cestovek probírám ze všech stran a případné cesty bych ráda prošpikovala výjezdy s manželem naším starým vehiklem.Nápadů mám pořád dost.
Žádná předsevzetí si na konci roku nedávám, ale přání mám: chci být soběstačná a relativně zdravá. Chci si uchovat zdravý rozum, přátele, dobré vztahy v rodině a optimismus.
fotky pořízené 19.12.23 kolem osmé ráno...
Na Štědrý den večer jsem si uvědomila, že jsem v posledních týdnech nesledovala už ani Toulavou kameru a Objektiv a tak jsem si naordinovala večer s posledními čtyřmi Toulavkami a Objektivy a až do půlnoci jsem si je dopřávala - byl mezi nimi i příspěvek o Irsku. Konec dobrý, všechno dobré...
