Když má být příspěvek jarní a přitom pohádkový, musí v něm být něco neobvyklého, případně něco kouzelného, jinak by byl všední a to ani my, milé KOČKY, všední nejsme a být nechceme.
Proto sem dám jako díl třetí něco, co se neokouká a málokomu by přineslo zachmuření nebo snad špatnou náladu:
u nás v obci vysadili docela nedávno do trávníků cibuloviny a to bylo první jaro něco tak krásného, že se hned tak podobná svítivá krása nevidí ( pokud zrovna nejedete v dubnu do Holandska ). Já jsem chodila v ty dny denně ven s fotoaparátem, hlídala jsem totiž jednoho malého cvrčka a tak jsme se procházeli po parku a teď, právě v tuhle chvíli, se můžete kochat tou krásou i vy, jak dlouho chcete! Mávneme proutkem a je tu jaro, co na tom, že to venku možná vypadá jinak, ale nebojte, ono vždy nakonec přijde. Čápi přiletí a vše se zase zazelená a i ty ovocné stromy rozkvetou:
Rozdávat radost, když mě to nic nestojí, to je moje hobby.
