to jsem v roce 2002 vzala spolu s mým mužem moji matku a sestru na výlet na Šumavu,
ještě jsme netušili, ža za pár dní půjde po nás potopa,
a to doslova.
Manžel byl krátce v důchodu a já jsem byla ve stavu nemocných s tím, že mi doktorka dovolila volný pohyb po světě.
Jeli jsme do Písku, poté k příbuzným do Skočic, pak jsme se přesunuli na Modravu a pár dní tu bydleli,
dělali jsme výlety po okolí a třeba z Čeňkovy pily k Antýglu jsme šly se sestrou pěšky samy a máti s mým mužem se tam zatím dopravili autem a čekali na nás.
Taky jsme si naordinovali výlet na Černé jezero.
Po několika dnech jsme jeli domů, ale nikoli rovnou.
Stavili jsme se na rozhledně Krásno a v Lokti,
vypadalo to, jako bych chtěla mamce ukázat vše, kde to považuji za parádní místo.
Byla tehdy nadšená a užívala si to.
Když jsme později v TV viděli, jak voda teče v Písku až kolem hlav soch, kde jsme před pár dny stáli, ani jsme nedýchali. Chtělo se nám brečet.
Milé KOČKY,
takhle jsme to tehdy pojednali:
