Někdy se to semele a život se vám stočí směrem, o kterém jste nikdy neuvažovali.
A pak záleží jen na vás, jestli tu příležitost nebo pohromu uchopíte a nějak s ní zatočíte nebo ji využijete.
Myslím to tak, že s pohromou bojujete a příležitost využijete. Nikdy naopak!
Manžel po revoluci využil možnost pořídit si radiostanici a vrhnul se do vysílání,
na to se nabalovaly kontakty s lidmi.
A nebyla bych to já, abych si to taky neochočila.
Měli jsme i tzv.ručky a pilně chodili po kopcích a rozhlednách, neb odtud máte skvělá dálková spojení.
Hulákala jsem mnohdy víc, jak on. CB - neboli občanská radiostanice. A rázem jsem měla plno známých přes éter.
Dokonce jsem psala jednu chvíli i do jejich časopejsku.
Pak jsme se dali dohromady s nadšenci, co byli na radiostanicích a zároveň kolisti ( čti bicyklisti ), nu a jeden z nich má jachtičku ( plachetnici ) a odtud nebylo daleko k tomu, že jsme např. s mojí dcerou, tehdy svobodnou, jeli s kolama a tím známým na vodu, jachtilo se po Slapské a jindy Orlické přehradě.
Spalo se na lodi, přeplulo občas na jiné místo, vytáhla se kola a jezdilo do večera po okolí, nejlépe jeden den po jedné straně toku a druhý po opačném břehu a pak hurá někam jinam.
Pracovala jsem jen po až čt a tak čt odpoledne už jsem byla na cestách a návraty v neděli večer.
Bylo to intenzivní poznávání ČR!
Kilometry na kole přibývaly a já, ač nejslabší článek řetězu, rozuměj, nejstarší z party, jsem se snažila držet krok.
Svět se jevil jako prima místo pro život.
( pro úplnost musím dodat, že jednou byla vichřice a dodnes se s majitelem lodi přeme, zda jsme tehdy přistáli nebo ztroskotali, hihi )
Pohled na svět z lodi je moc hezký, i když se říká, že nejlepší je ze hřbetu koně, ale to zatím neumím posoudit.
Dovolte mi,
milé KOČKY,
abych takhle zavzpomínala na tu dobu.
Dnes je Josefa a já žádného nemám, tak jsem napsala o vodě.
