Tak na mne taky došlo,
pořád se snažím vypadat jako hrdina a bác ho,
po letech mě skolil houser.
Sice se ještě šourám a snažím, ale za jakou cenu. Bolí to.
Včera dopoledne jsem se vypravila na poštu, že manželovi dám cosi zaplatit.
Před poštou fronta asi 30 lidí, tak jsem to vyhodnotila, že lepší bude zbabělý ústup a přijdu jindy.
Vzala jsem to kolem lékárny, kde manžel chtěl koupit nějaký lék.
Tady čekalo asi 6 lidí, vál ledový vítr a přišla mi vhod kapuce od větrovky,
měla jsem sice čepici, jenže vítr byl pěkně jedovatý.
Uvnitř jim to šlo jako psovi pastva, ale dočkala jsem se a v cukuletu jsem byla venku.
A už tam čekalo dalších 8 zakuklenců ( v rouškách ).
Pane jo, to znamená, že v lékárně u Polikliniky to bude ještě horší!
Došla jsem domů a rovnou jsem se,
po nezbytné, důkladné očistě, vrhla na sedačku.
Přitom to přes okno, když koukám ven, vypadá tak jarně.
Odpoledne jsem zkusila s poštou druhý pokus.
Byla před ní větší fronta, než ráno.
Jsem důchodkyně a mám to státem placené, mám čas,
tak tam půjdu dnes ráno, třetí pokus. Dám poště šanci.
( dorazila jsem před poštu v 7,50 hod. a již tam bylo 24 čekajících zájemců, když jsem odtud v 8.20 odcházela, byla fronta venku asi 30 lidí )
