Večer

Někdy je potřeba zastavit, vypnout, uklidit v hlavě, nebo třeba ve skříni.

Mám ráda večery doma, se slabým osvětlením a bez velkých vzruchů.

---

Dnes budu čekat,

milé KOČKY,

co zavolají vnučky, bylo přeci vysvědčení.

Těším se.

Obyčejné odpoledne

Nic světoborného, jen pohoda a klídek.

Kafe, nebo čaj, buchta, kytka.

---

Mám ráda, když nechodí žádné nové zprávy,

jak říkává s oblibou jeden můj známý, ty jsou většinou k horšímu.

Kdyby nebourali někde o dvě patra výš, bylo by to,

milé KOČKY,

idylické odpoledne.

Pozdrav od nás vám všem.

Vařím z vody

Marodění není moje hobby.

Ležím a vymýšlím si, abych se zabavila a nespala v jednom kuse.

Říkám si, bez čeho bych byla chudší?

A tak jsem si v posteli, v tomto zimním čase, sestavila žebříček,

co, žebříček, ŽEBŘÍK to je!

---

Míst, kam jsem se v životě podívala a opakovaně!

Bez kterých si to nadále neumím představit.

Neumím si představit,

milé KOČKY,

že bych už nikdy nemohla navštívit Slavonice, Telč, Kroměříž, Český Krumlov, Prahu.

Že bych zjara, kdy kvetou tařice, neposeděla na hradě Košťálov.

Že bych nešla na Házmburk, ke Zvíkovu,

že bych se za vlahého počasí nevyškrábala na Lovoš,- okolo kvetoucí mandloně a tulipány v zahrádkách...

nešla na Klíč, na Jedlovou, na Hvozd.

Že už bych se nepodívala do Adršpachu.

Do Jeseníků, na Šumavu!

Do Jetřichovic.

Na rozhledny Tanečnici, Vlčí Horu, Dýmník, Děčínský Sněžník.

Že bych nenavštívila sestřenku ve Skočicích.

Zámky ve Vranově n.D., v Děčíně, v Miloticích, Lednici a Valticích.

Chrámy v Hejnicích, Křtinách, v Jablonném v Podj.

Že už bych nikdy nenahlídla do Mikulova a Znojma.

Že bych nemohla do Mariánských Lázní, Frantovek, Chebu.

Že bych zanevřela na Třeboň, na Jindřichův Hradec.

Že bych si nedala kafe a dort v cukrárně v Táboře?

Že bych nešla podél Kamenice z Plavů na Spálov.

Že bych nenavštívila zas a znova Sklářské muzeum v Novém Boru.

Že bych snad vynechala pěšší tůru z Hlavatice přes Hrubou Skálu do Troskovic?

Že bych si už neužila procházku kolem Kladské a nesedla si na oběd u hradu Bečov, nezajela jsem do Lokte,

nebo snad do Žatce!

( tady mám vidinu, že - až se opraví a rekonstruuje, bude to město šperk!)

Že bych s vnučkami neseděla na skále nad Jizerou a nestřílela peckami z třešní do prostoru.

Že bych koncem zimy neviděla bledule v Pekle u Č.Lípy a nebo v Zubrnicích.

Hrozná představa.

Tady vidím, že mám hodně důvodů se urychleně dostat do formy, vyléčit, uzdravit, žít zase normálně.

K naději a vidině lepších zítřků mě inspirovala Věrka, Věrka Fina, svojí úžasnou knihou Máma- čisté jiskření.

Děkuji. Moc.

( foto z našeho archivu )

Pauza

Ležím.

Spím, hodně, skoro pořád.

Dělám jen to nejnutnější.

Od neděle jsem nemocná.

---

Je mi hnusně.

Nečtu, nejde to.

Od soboty ani jedno kafe.

Tři dny jsem nejedla.

Jen čaj, med, citron, pomeranč, dnes polévka, zelňačka, dokonce banán.

Tři dny se o mne staral manžel, načež se nakazil a je na tom snad ještě hůř.

Ležíme, kašleme první ligu, budíme půl baráku.

Od včera antibiotika. Hořko v puse.

Taková pohroma a mnoho dalšího k tomu, nějak se mi začátek roku vymknul z ruky.

A k tomu na mne jdou divné myšlenky:

třeba to, že už asi nikdy nepůjdu na vysokých podpatcích v silonkách se švem! V úzké sukni a upnutém svetýrku...

Co to do těch léků přidávají?

Za měsíc mi bude, dožiju-li se, rok přes sedmdesát a kam bych se na jehlách hrabala?

A to jsem si na leden plánovala výlet někam za sněhem, s novým fotoaparátem,

případně očistit a oživit koberec, pošlapat ho v prašanu a vyklepat,

vzít svůj kožíšek na mráz a nechat ho užít si zimu,

místo toho jsem ráda, když si dojdu v pořádku do koupelny.

Milé KOČKY.

Už by bylo na čase, odrazit se ode dna.

Z čeho čerpám

Včera jsem před spaním uvažovala, z čeho vlastně celý život čerpám

názory a myšlenky :

---

utvářím si je za pochodu -

nejdříve od rodičů, od babiček, od učitelů, z knížek,

později se necháváme ovlivňovat ( nebo taky ne ) od partnera a ještě později od dětí...od vnuček.

Já se dost načetla knížek a to by v tom byl čert, aby mě nějak neovlivnily.

Jsem šťastná, že jsem měla dobré lidi okolo sebe, nejvíc vzpomínám na dvě učitelky, které mě hodně ovlivnily:

jedna mi kupovala za vysvědčení knížky a druhá mi hodně knížek půjčovala ze své knihovny,

taky jsme s rodiči chodili do Městské knihovny a četlo se u nás docela dost.

Naši kupovali Květy, tam tenkrát taky stálo za to nakouknout.

Dnes jsem trochu uklízela knihovnu ( naši ) a překvapilo mě, co mám knížek s židovskou tématikou.

Napadlo mě, že vám je,

milé KOČKY,

trochu nafotím a

sypu si popel na hlavu, protože jsem tomu moc nedala.

Od židovských spisovatelů a nebo s židovskými náměty jsem ale četla knížek nejméně třikrát tolik, nemohu vše kupovat.

Kam bych to dala.

Před časem jsem knížky zredukovala a nechala jsem si jen to, co je pro mne buď důležité nebo se toho nedokážu zbavit.

Třeba Ivanku Devátou a podobné kousky. U kterých je možné, že si je přečtu znova.

A tady jsou ty moje poklady, jedno patro naší knihovny.

( manžel má jiný vkus na knížky, to je taky kapitola, ale čte rád ).

A jedna pozn.:

Doktor Tauber, autor jedné té knihy, byl můj obvodní lékař, jeho mladší dcera se mnou chodila roky do jedné třídy a měl se svojí manželkou a dvěma dcerami velmi zajímavý a složitý osud.

V r. 1967 se odstěhovali do Izraele a jejich další životní příhody téměř neznám.

pozn. č.2:

Výpravnou knihu o Izraeli jsem před lety dostala od přítele, jsem z té knihy stále nadšená

( pro vyvážení mám i výpravnou úžasnou knížku o Islámu! ),

ty když prohlížím a čtu, musím si je podložit polštářem, jsou totiž hodně těžké.

pozn. č.3:

víte, kolik držitelů Nobelovy ceny má žid.původ? ....hodně!

Chlubení:

před lety jsem navštívila spoustu židovských hřbitovů, synagog a bývalých ghet, co jich po ČR máme a pořád mě to drží a snažím se o celé té věci dovědět se co nejvíc.

( není to ale jediné, co mě ,,bere,, a zajímá..., že jo, Santini? )

Na synagogu nebo žid. hřbitov narazím třeba i ,,venku,, - neplánovaně - v Avignonu a jinde ve Francii, na mnohých místech v Německu, třeba ve Wormsu, na Slovensku ( Trenčín ), v Maďarsku, a jinde.

( a nyní? - utřu prach, narovnám knížky, školení skončilo, hihi ).

Nedělní odpoledne

Je mi to moc líto, ale dnes jsem odstrojila stromeček,

tři týdny mi dělal radost a teď bude tolik týdnů ta spousta ozdob zase spát,

ozdoby zabalené ve folii, v krabicích,

---

nu, je téměř polovina ledna,

co nadělám.

Milé KOČKY,

sleduji to u vás -

někdo to balí hned po Vánocích, jiní těsně po Silvestru a někdo nechává stromeček do Hromnic.

A já po dnešku už nic.

Pomalu začnu pokukovat po hyacintech, tulipánech,

znáte to, ne?

Taky jsem dnes na stůl dala kytičkový ubrus.

Aby mi ta zima rychleji utekla, hledám lístky do divadel,

na co jít a koho vidět?

Národní, Stavovské, Ungelt, Studio Dva -

něco koupíme...za kulturou se vypravíme.

Udělat si zase radost.

Zima pak rychlejc uteče.

( tady u nás v N. už máme koupené vstupenky na Rédla, na Žalmana, na Donutila ).

Ani brko

My tady v Polabí máme zimu mokrou, případně mlhavou, o sněhu se mluvit nedá a mráz téměř žádný...

Všichni moji známí hlásí přívaly sněhu,

jestli to není tím, že jsou většinou ze Šumavy nebo ze severu ?

---

Trochu jim ten čistý sníh závidím.

Ptáci se vyztráceli, ač pilně krmíme, létají málo, sem tam pár sýkorek, jedna sojka,

kos žádný, hrdličky taky nevidíme, vrabce jakbysmet,

kde je konec těm všem žluvám, brhlíkům, datlům a pěnkavám, kteří k nám běžně létali a mohli se spolehnout,

že v létě vodu a v zimě něco na zub ( oprava: na zobák ) tady vždy najdou.

Co se to děje?

Jindy to tu bylo na balkoně jak na letišti ve Frankfurtu n.M. - nepřetržitě nalétávali

a nestíhali jsme dosypávat roztlučené vlašáky, slunečnici.

Zato strak je všude jak nastláno!

Uvažuji:

důvodem by mohlo být -

změna balkonu ( místo pletiva poloprůhledná deska - nemusí se ptákům líbit a nepřijde jim to bezpečné? )

hodně strak - že by vyhubily ty ostatní ptáky?

nějaká ptačí nemoc?

město vykácelo dva velké hlohy, kde ti menší ptáci měli kde sedět, rozhlížet se a v tom roští se cítili v bezpečí?

Hmmm.

Máme dva díly knihy Atlas ptáků, za chvíli se budeme těmi opeřenci kochat asi jen tam?

Co vy -

milé KOČKY?

Jistě také dokrmujete...

Hérečka...

Tak mám takový dojem, že nám v rodině roste nová hérečka,

bere každou roli a vpraví se do ní docela snadno:

---

milé KOČKY,

můj synovec vzal svoji dcerku, které budou v dubnu 2 roky,

na focení a tady tu budoucí divu máme:

vybrala jsem dvě její polohy,

čert a anděl...to jí jde nejlépe,

střídá to pravidelně, dle slov jejích rodičů,

ale když spí, je to prý neviňátko!

To si na Herodesa ani nevzpomenou.

Synovec mi poslal hodně snímků,

taky v různých šatečkách a jak si hraje,

ale myslím si, že na dokreslení pro vás to bohatě stačí.

Jo a jmenuje se Julie.

Za pár let se může fotit na balkoně ve Veroně...

Sůl

Konečně tůhle začalo malinko chumelit, bylo to pohledem z kuchyňského okna krásné, takové vánoční,

sice v TV a rádiu hlásili, jak na Vysočině a leckde na Moravě a na Liberecku či v Jižních Čechách mají sněhu spousty,

konec konců to si umím docela hravě představit,

---

neb jednak mám bujnou fantazii a druhak v Jablonci n.N. jsem v mládí bydlela, do Liberce jsme jezdívali k tetě,

ale, to teď není důležité...

koukám z okna na tu nádheru, trávníček před domem pocukrovaný jako čerstvě upečená bábovka

a v tom:

milé KOČKY!,

vidím, jak jede monstrum a posypává sůl,

čert mě bere a volám na muže, kde jsou, SAKRA, ti Zelení?

To zas budou mapy na botách a pneu v rozkladu.

( no, jo, znám...film Sůl nad zlato! )

Pak ve zprávách slyším, jak se nějaký pracovník vytahuje: že už spotřebovali tolik a tolik tun soli...

no, alespoň to nebudou cpát do jídla, že?

Jelikož je všeobecně známo, že Vltava a Labe odvádějí vody z Čech přes Německo do Hamburku,

ráda bych věděla, zda ta sůl všechna skončí tam?

Tipnu si - ANO!

Pak nemá být moře slané!

Obyčejný den

Ráno jsem hbitě vyskočila před šestou

( to je vtip, vstávat se mi nechtělo, ale musela jsem ),

v půl sedmé už jsem seděla v busu a jela do okresního města...na krev.

---

Kolem sedmé ve špitále, pak do laborky,

více jak hodinu čekání na výsledky a pak ještě k paní doktorce pro info a papíry -

přípravy na vyšetření v hlavním městě příští týden.

Přesun zpátky k nám do města s přestupem a v teplém, čistém busu...jela bych klidně i dál.

Krátce po desáté už jsem byla doma a postavila na kafe.

Po obědě jsem využila výhody důchodkyně a lehla si.

Odpoledne nenadálá návštěva, přišel jeden manželův známý,

ještě z doby, kdy patřili mezi pracující...

nechtíc jsem vyslechla zpoza rohu chlapský rozhovor.

Teď podvečer telefonát:

zvonivý hlásek mladší vnučky mi oznámil: skončila v hudebce a kluše na tanec,

pobavilo mě, že mi řekla,

babičko, viděly jsme se naposledy loni!

( milé KOČKY,

bylo to přesně 29.12.2018 )

Holka je vtipná, jak tvrdívá, po tátovi.

Je třetího, čtvrtek a takový obyčejný den. Dík za něj.