V pátek se mi - konečně! - povedlo zajít na film Bohemian Rhapsody.
Šly jsme s Janou.
Svého času jsem chodívala do kina s manželem třeba i dvakrát týdně.
Jenže nyní mívám problém s filmy, americké střílečky nemusím a pokud se to povede, občas shlédnu nějaký film v televizi,
i když třeba až v noci.
Televizní kanály totiž rády dávají odpoledne tzv. nepřístupné filmy a v noci ty hezké, bezproblémové.
Televizi moc nedám a přiznám se, že na seriály nekoukám, nečetla jsem ani neviděla ve filmu H.Pottera a jiné takové,
( na rozdíl od mých dvou vnuček ),
vystačím si s těmi mými oblíbenými.
Na ten film o Mercurym jsem už byla nachystaná vícekrát, u nás ve městě ho promítali za poslední tři měsíce několikrát, ale buď jsem nemohla nebo jsem dokonce měla lístek předem koupený, ale udělalo se mi hodinu před promítáním špatně a zase jsem to proležela.
Až teď.
Milé KOČKY!
Film se mi líbil, měl jen tři vady:
pouštěli ho strašně nahlas!
nebyla tam písnička Barcelona s operní hvězdou Montserrat Caballe.
Neukázali Ženevské jezero, kde Mercury dožil.
Bylo tam několik momentů, kdy jsem obdivovala kameru.
Film mě inspiroval k rozhodnutí, znova si pouštět jeho písničky, mám je ráda.
Freddyho je škoda!
( měly jsme sedadla v 13té řadě!, poslední dobou mám na to číslo kliku, proč? )
svátek mám 15 a narozeniny o den později, 16tého, tak to bylo v pořádku!
