Bylo úterý 26.7.22 - Anny měly svátek a my jsme si s mladší vnučkou daly rande v Praze. Konečně mi měla možnost popsat své první dva týdny prázdnin v městě Táboře, pak týden v Jizerkách, kde byla na táboře s výukou francouzštiny spolu se svou starší sestrou a nyní jsme si poběhaly po Malé Straně a na Letné nějaké plánované cíle.
Byla jsem v dobré společnosti a tak jsem se potěšila, že jsem fotila především vnučku.
Milé KOČKY, pár snímků z této procházky přidám i pro vás.
Těšívám se na každé prázdniny, ač nejsem školou povinná už drahně let, ani nejsem učitelka. Ale vždy vyfasuji své vnučky na týden a ten si nedám vzít. Letos poprvé asi bude vše trochu jinak, nicméně nepředbíhejme. Uvařit se dá i z vody.
Milé KOČKY,
na 30.7. mi dcera slíbila poslat obě vnučky a já jsem měla za úkol vymyslet program, ten mám připravený asi na 6 neděl a tato disproporce se bude muset nějak řešit - asi tak, že z naplánovaných akcí uděláme jen něco.
Sama jsem zvědavá, co nám z toho vyjde a jestli nás počasí podpoří - loni nám dost pršelo ( ale i tak jsme toho nachodily a navýletovaly hodně).
Už jen to, že budeme pár dní pohromadě a probereme některé věci, na které jindy není čas, mě těší.
loni cestou k České Kamenici:
Budou-li výlety, i příspěvky na blog budou...
Na dnešní den, jestli to je tím, že půjdu k zubaři, jsem si připravila pro někoho nepříjemný článek.
Už když jsem plánovala založit si svůj vlastní blog - kdysi, před lety, slíbila jsem si, že tam nebude nic politického ani jinak škodlivého, protože tomu já nedám šanci, aby mi něco takového hyzdilo blog, který by měl být pěkný, cestovatelský a optimistický. Takový učesaný.
Milé KOČKY,
čekala jsem občas, že se někdo v komentářích bude vyjadřovat k mému blogovému snažení nelichotivě a případně jsem si kladla otázku, jak na to eventuálně reagovat. Ale nestalo se a nakonec jsem to vypustila z hlavy, říkám si, kdyby byli lidé mírumilovní a více se přizpůsobili přírodě, nevrčeli na sebe a snažili se dělat ,,dobré,, skutky, bylo by na světě o hodně lépe. Jenže, to jsou utopie.
Příklad nad příklady, co by bývalo bylo, kdyby šla paní Hitlerová na potrat? Našel by se jiný magor na tu špinavou práci? A takových i podobných je kupodivu pořád dost, napříč stoletími, trapné je, že pak, později, z nich ještě dokáží dělat zpětně hrdiny. Tedy, jak kdo a jak kdy.
Tak třeba se mohu zeptat, kde jsou všichni ti papaláši z minulého režimu, kteří nás krmili kecy v kleci a copak asi dělají jejich děti? U nás v práci v listopadu 1989 byl jeden, poměrně mladý chlápek, který se přihlásil do strany pár dní před sametovkou a ještě měl tu drzost, že nás honil na dvůr stávkovat ( byly jsme dvě, které jsme měly práci, která nesnesla odklad ). a když jsem mu cosi v tom duchu řekla, ať se stará o sebe, koukal jako puk. Od táty jsem slýchala, že papaláši političtí a náboženští jsou skoro stejní a mám na to svůj názor. Prostě chtějí mít vždy pravdu a jak to končívá? ... Jene z Husi? K čemu ti byl glejt, že se bezpečně vrátíš?
Prostě: už asi 60 let mám přesvědčení - mne do nějaké strany nebo jiné organizace, kde musím držet hubu a krok, nedostanou.
Na gymplu mi holky ze třídy řekly, abych se učitele cosi provokativního zeptala a když se pak tento učitel mých spolužaček zeptal, kdo ještě s tím názorem souhlasí, ani jedna se nepřihlásila. I to byla moje cesta poučení v ČSSR.
A tak já se vrátím do bezpečné náruče blogování zaměřeného na výlety, procházky, zájezdy a pobyt v přírodě, kde má vše naprosto jasná pravidla a hranice. Kde komáři štípou, kde motýli poletují a včely snášejí do úlů pyl a nektar. Kde jeden druhému nezávidí a nepomlouvají se. Kde občas sice jeden druhého sežere, ale nezabíjí se jen tak.
Přeji vám všem den jako fík.
Krásné, ale jedovaté. Krásné, jedovaté a léčivé. Nu, příroda ví, co dělat a kdyby se jí lidé do díla nepletli, asi by to bylo lepší.
Milé KOČKY,
leckde v lesích natrefíte v létě na množství náprstníků a je to ( alespoň pro mne ) radost je obdivovat a fotit.
Co byste řekly na takovou náprstníkovou přehlídku? Je jedno, zda jsou z Děčínska nebo třeba z Mariánskolázeňska. Některé z nich jsem ulovila v Pekle u Metuje.
Když jsme druhý den ve Slovinsku projížděli překrásným údolím řeky Soči - ano, znáte ten název, z doby bojů v 1.světové válce tam také probíhaly těžké střety mezi rakouskými ( čti českými ) a italskými vojáky, říkal nám pan průvodce, že v jedné vesničce je kostel, vymalovaný Josefem Váchalem a tady se jistě chytají znalci Litomyšle, kde Váchal nějakou dobu s přítelem, tiskařem Portmanem spolupracoval a vymaloval mu určité budovy a kdo si dá práci, může se o tomto člověku hodně dozvědět. ( viz Portmoneum ) Škoda, že takoví lidé museli být nasazeni do války. Je to velmi poutavý příběh a celá historie jeho života vypovídá o situacích v našich zemích a o době, kdy žil.
Milé KOČKY, škoda, že jsme se do toho kostelíka nemohli také podívat.
Až zase jednou zajedeme do Litomyšle, ráda si opět prohlédnu jeho práci.
teď honem nemohu najít snímek toho domu se sgrafity...
Nedá mi to, abych sem pro dnešek nešoupla pár snímků ze zájezdu do Slovinska, který jsme podnikli v květnu 2008 s manželem. Dostal zájezd na Vánoce v r. 2007 pod stromeček a úspěšně na to zapomněl a když jsem ho vyzvala, aby se sbalil, že pojedeme, koukal na mne, co jako?
Milé KOČKY, ač se zprvu tvářil otráveně, líbilo se mu tam a užili jsme si to, zájezd byl tehdy trošku jiný, než tento právě odjetý, na který jsem teď jela s Janou. Pár dní jsme tehdy byli ve Slovinsku a zbytek v Rakousku.
Na neděli by se hodilo dát na blog něco svátečního, třeba mramorovou bábovku a vídeňskou kávu, že?, milé KOČKY, ale co můžete čekat ode mne?
Zkusím doplnit několika informacemi zde už zveřejněné zprávičky o právě odjetém zájezdu do Slovinska a už se k tomu nevracet, koukat se dopředu a těšit se na cesty příští?
Tak třeba : bydleli jsme v hotelu Marinšek v obci Náklo, výhled jsme měly s Janou z balkonu takovýto: ( dobře tam vařili a pokoj byl dost útulný )
Ve Slovinsku prý žije dost medvědů, počítám, že v lesích, já jsem osobně potkala jen tyto:
ty lesy tam mají opravdu krásné: ale jejich medvědi musí být dost sportovně zdatní, v takovém terénu...
