To si nejspíš říkáte, co je to za nesmysl, ale nejde o elektrický proud, nýbrž o můj život v posledních 5 letech, milé KOČKY.
Jsou to fáze různě dlouhé, různě náročné a různě mnou přijímané. Jedna z nich, kterou nemohu pominout, je cesta za doktory, potom za léčbou a po ní pospávání a nicnedělání doma. Nic, co by svádělo ostatní k napodobování, a jupí, nyní mám několik málo týdnů od toho prázdniny, paní prof. se nade mnou ustrnula a mám dočasně volno.
Druhá fáze je, že pracuji v domácnosti - a matně si vzpomínám, že byly doby, kdy jsem měla vše pod kontrolou, v pořádku, čisté, upravené a navaříno, vypráno, okna umytá...no, nemůžeme být pořád tak výkonné, že? občas se snažím zapojit manžela a někdy to vyslyší a jindy ne.
Třetí fází je, že se na vše dívám očima staré osoby, tedy, že nevidím tolik nutnost prací v domácnosti a zrovna nemám žádné lítání po doktorech a dopřeju si cestu po republice nebo kousek za hranice a to jsem ve svém živlu, stačí mi batůžek, foťák a pěkné počasí a Česko, Morava, Slezsko se jeví jako bezva místo pro život! A najednou mi mých 75 let a oteklé kotníky vůbec nepřekáží!
Čtvrtá fáze je, milé blogerky, když to vše na mne občas dolehne a jsem v útlumu, nebaví mě nic, čekám, až mě to přejde a doufám, že to bude brzy...mezitím nacházím doma místa, která potřebují péči, vidím i to, co jindy je skryté a nadávám si. Ovšem tohle nemívám moc dlouho, jsem bezdůvodná optimistka a není tak zle, aby nemohlo být hůř.
A tak se to pěkně střídá a rok od roku je to jiné a kdo ví, jak to bude dál? A proč jsem se tu rozepsala o tak divných věcech ? - mám výročí 5 let od voperování kardiostimulátoru - díky za něj a téměř 5 let od chvíle, kdy mi našli Vetřelce a zatím - válka , kterou s ním vedou doktoři a já se v tuto chvíli jeví jako plichta.
Dnes má moje krásná, šikovná, povedená mladší vnučka 17 narozeniny a já jsem šťastná, že jsem se toho dožila.