Tak mám za sebou první týden, ze zatím tří slíbených, kdy mi ozařují Vetřelce.
Aby se vyděsil a po osmi měsících chemoterapií dostal zase jinak zabrat.
Manžel mi o Vánocích nabízel panáka kvalitní Metaxy, prý je to lepší, než chemka, no, zatím jsem tomu odolala.
Ale, kdo ví? co by s ním zamávalo?
A tak si tady žiju,
třeba dneska, v sobotu, jsem chtěla jet na výlet, nicméně ta deka,
která leží nad krajinou a nepustí sluneční paprsky k nám,
mě nakonec nasměrovala na pohodový program doma:
Zapošila jsem růčo jeden ubrus, abych pak na stroji měla snadnější práci, vyluxovala jsem, probrala všechny tašky a kabelky a udělala v nich pořádek, uvařila jsem zeleninovou polévku s drožďovými knedlíčky, bramborový salát a obalenou aljašskou tresku ( vzpomínka na Vánoce ), ještě hodlám upéct jablečný koláč.
V duchu si myslím na pobyt v posteli s novou knížkou.
Nejen, že jsem ještě nedočetla tu od Ježíška,
( Aleš Palán - Jako v nebi, ale jinak )
ale už mám dvě nové, koupila jsem si je v týdnu v Praze.
( Stephen Clarke - Merde, Impossible, Faktor Merde )
A včera jsem si koupila jednu hezkou kytku v květináči, s mnoha poupaty. Budu se jí těšit snad delší dobu.
Taky se trošinku probírám některými blogy, po chvilkách nakukuji a splácím blogový dluh.
Těším se svatební kytičkou u Simonky, pěknými chňapkami Helenky, obrazy u Marty, snížkem a tichoučkem zimní krajiny u Věrky a pod.
Ovšem zrak mi vytřela Lucie fotkou paní s děsnou podprdou v metru! ještě teď se tu směju.
Vím, že jsem na blogy chodívala častěji.
Občas i prohlížím katalogy svých oblíbených cestovek.
To pro případ, že se uzdravím a zase budu moci vycestovat, já jsem připravena.
Každý čtvrtek jsem věrná ČT 2 a pořadům s Gondíkem na Slovensku a Baroku v srdci Evropy.
Mám radost, skoro každou tu budovu jsem zatím poznala, manžel si dělá legraci, zda jsem na tom pořadu nepracovala, hihi.
Všechny vás,
milé KOČKY,
zdravím od nás.
Vaše Jiřina z N.
