Onehdy jsem taky jednou koukala na telku dřív, než manželovi vypadl z ruky ovladač ( tzn. obvykle kolem 21 hod. )
a viděla jsem příspěvek o Azylovém domě v Jiřetíně pod Jedlovou
( tam u nás na severu, kde jsme kdysi poblíž bydleli - jak s oblibou říkám: v Jižní Skandinávii ).
Hovořila tam paní Marcela Dvořáčková a byla mi velice povědomá.
A co myslíte,
milé KOČKY,
dnes jsem sedla, našla číslo tlf. na ten azylák a dovolala se tam:
položila jsem pár dotěrných otázek a trefila se do černého,
je to moje švagrová, od brášky, co loni zemřel, jeho první manželka.
Popravdě - mám z toho radost.
Na spoustu let jsme se ztratily jedna druhé z očí,
budeme mít co si napsat a sdělit,
a zase se potvrdilo, že svět je malý.
Měla jsem tu hezkou holku ráda,
byli jsme jim na svatbě a ráda na ni dodnes vzpomínám.
A tady jedna fotka z jarního pobytu s kolegyní Janou v Keukenhofu, jak mě zachytil její aparát:
( ty datumy má pokaždé na fotkách Jana i moje sestra! )
